Šalomounův chrám, Zničená svatyně v Jeruzalémě, Izrael

Šalamounův chrám byl první velkou židovskou svatyní v Jeruzalémě, nacházející se na hoře Moria v nejvyšší části města. Stavba obsahovala vnitřní komory pro náboženské obřady a sloužila jako náboženské centrum starověkého Izraele.

Chrám byl postaven kolem 10. století př. n. l. a stál několik set let, dokud nebyl zničen v roce 586 př. n. l. babylonskými silami. Jeho zničení znamenalo zlom v židovských dějinách a vedlo k období rozptýlení.

Chrám má význam v židovských, křesťanských a islámských tradicích jako místo ústřední bohoslužby v dávných dobách. Jeho popisy v náboženských textech nadále formují, jak věřící chápou posvátný prostor.

Přesnou polohu bývalého chrámu lze dnes odhadnout pouze podle archeologických stop a návštěvníci by měli hledat existující značky nebo informační tabule. Místo bylo po tisíciletí zastavěno, takže nadzemní pozůstatky nejsou viditelné.

Starověké texty popisují, jak chrám obsahoval vnitřní komoru zvanou Svatyně svatých, kde byla uchovávána Archa úmluvy. Tato archa byla dřevěná nádoba, která tradičně obsahovala dvě kamenné desky s Desaterem.