Paňdžáb, Kulturní region v severní Indii a východním Pákistánu

Punjáb je rozlehlý region v severní Indii a východním Pákistánu, rozprostírající se přes ploché pláně protnuté pěti řekami: Džhelam, Čenáb, Ráví, Sutladž a Beás. Tyto vodní cesty utvářejí krajinu úrodných polí, zavlažované zemědělské půdy a sítí kanálů, které organizují nízký terén.

Oblast hostila osady civilizace v údolí Indu od roku 3300 př. n. l., než indoárijské skupiny migrovaly a trvale hospodařily podél břehů řek. Později perští, řečtí, muslimští a sikhští vládci postupně utvářeli politické hranice a náboženské tradice regionu.

Při cestování vesnicemi a městy se setkáte s živými lidovými tanci, jako je Bhangra, barevnými festivaly spojenými s obdobími sklizně a komunitami, které se denně scházejí v chrámech a gurudvárach. Rodiny udržují pandžábský jazyk naživu a podávají bohatě kořeněná jídla vyrobená z čerstvě mleté mouky a mléčných výrobků přímo z farmy, což utváří každodenní rytmus na venkově.

Cestování tímto regionem vyžaduje přípravu na dlouhé vzdálenosti mezi sídly a prašné cesty, zejména po sklizni na jaře a na podzim. Jednoduché ubytování a jídlo lze nalézt téměř v každém větším městě, zatímco odlehlé venkovské oblasti mohou být hůře dostupné.

Rozdělení v roce 1947 vedlo novou politickou hranici přímo přes pole a vesnice, oddělilo rodiny a sídla, ale ponechalo společnou hudbu, jazyk a stravovací návyky nedotčené. Dodnes se jídla, písně a tance na obou stranách hranice velmi podobají, navzdory odděleným správám.