Lucrinus Lacus, jezero v Kampánii, Itálie

Lucrinus Lacus je mělký pobřežní vodní útvar poblíž Neapole, oddělený od zálivu Pozzuoli úzkým pruhem země. Pánev je velmi mělká a lemují ji mírné břehy poseté pozůstatky starověkých osad.

Jezero bylo v antice obydleným a ekonomicky aktivním centrem, ale dramaticky se změnilo v roce 1538, kdy ze dna moře vybuchla sopka. Tento geologický otřes zásadně přetvořil krajinu a zničil tehdejší osady.

Název odkazuje na římského úředníka a břehy byly oblíbené u učenců a bohatých Římanů hledajících útočiště. Návštěvníci mohou stále vidět ruiny vil na březích, důkaz starověké prosperity regionu.

Oblast je dostupná autem nebo vlakem z Neapole a nachází se poblíž několika archeologických lokalit, které stojí za návštěvu během jednodenního výletu. Nejlepší čas na návštěvu je během teplejších měsíců, kdy jsou cesty snadno schůdné a výhledy na ruiny jasnější.

V antice se zde vyvinula raná forma chovu ústřic, která se praktikovala po generace a proslavila region. Tato praxe byla tak úspěšná, že ji současní spisovatelé považovali za pozoruhodnou a zdokumentovali ji.