Temple of Bona Dea, starověký římský chrám v Římě, Itálie

Chrám Bona Dea byl starověkou římskou svatyní nacházející se na severním konci Aventinského kopce, umístěnou pod částí vyvýšeného terénu zvaného Saxum. Stavba obsahovala léčivé byliny a umožňovala hadům volně se pohybovat v jejím prostoru, což odráželo její spojení s léčením a obnovou.

Chrám pravděpodobně vznikl v období, kdy byli řečtí bohové začleňováni do římského náboženství, což mísilo místní tradice s helénskými vlivy. Později byl obnoven manželkou císaře Augusta Livií a znovu za Hadriánovy vlády, přičemž svatyně zůstala viditelná až do 4. století, než zmizela z archeologických záznamů.

Bona Dea byla uctívána jako bohyně léčení, plodnosti a ochrany, s uctíváním zaměřeným výhradně na ženy, které se scházely k soukromým rituálům bez přítomnosti mužů. Její chrám představoval posvátný prostor, kde ženy mohly ctít své vlastní duchovní potřeby a udržovat tajemství klíčová pro jejich komunitu.

Návštěvníci dnes nenajdou žádné viditelné pozůstatky chrámu, protože místo leží pod moderními stavbami a kostelem S. Balbina na Aventinu. Pochopení tohoto místa závisí na historických zprávách a archeologických odkazech, nikoli na dochovaných fyzických prvcích.

V roce 62 př. n. l. vypukl skandál, když se politik Clodius Pulcher převlékl za ženu a tajně vstoupil na posvátný zimní festival v Caesarově domě. Toto porušení svatých obřadů způsobilo velký spor a vedlo Caesara k rozvodu s manželkou, když prohlásil, že Caesarova žena musí být nad podezřením.