Nanga Parbat, Vrchol v Gilgit-Baltistánu, Pákistán

Nanga Parbat je horský vrchol v Gilgit-Baltistánu v Pákistánu, tyčící se do výšky 8126 metrů nad mořem. Stěna Rupal na jeho jižní straně tvoří jednu z nejvyšších horských stěn na Zemi a rozprostírá se 4600 metrů od základny k vrcholu.

Hermann Buhl dosáhl vrcholu jako první v roce 1953 a dokončil závěrečný výstup sám bez dodatečného kyslíku. Před tímto úspěchem se několik expedic pokusilo o různé trasy od 30. let, což vrcholu vyneslo pověst jednoho z nejobtížnějších úkolů v horolezectví ve vysokých nadmořských výškách.

Název se překládá jako Nahá hora, zatímco místní obyvatelé jí říkají Diamir, což v jejich regionálním dialektu znamená král hor. Expedice a horolezci z celého světa se zde setkávají s místními nosiči a průvodci, kteří znají podmínky na vrcholu po generace.

Horolezecké expedice se konají mezi červnem a srpnem, kdy povětrnostní podmínky umožňují dosažení vyšších nadmořských výšek. Návštěvníci by se měli připravit na extrémní chlad, náhlé změny počasí a technicky náročné úseky, které vyžadují zkušenosti s horolezectvím ve vysokých nadmořských výškách.

Vrchol stojí samostatně, oddělen od pohoří Karakoram řekou Indus, což mu dává výraznou geografickou izolaci. Jeho západní vedlejší vrchol se nazývá Rakhiot Peak a tvoří spolu s hlavním vrcholem výraznou dvojitou strukturu viditelnou z údolí.