East Pakistan, Bývalá provincie v jižní Asii, Pákistán

Východní Pákistán bylo území mezi Indií a Barmou s pobřežím podél Bengálského zálivu, zaujímající to, co je nyní Bangladéš. Region sestával z úrodných nížin s četnými řekami a deltami, oddělený od západních provincií více než tisíci mílí pevniny.

Provincie vznikla z Východního Bengálska po rozdělení Britské Indie v roce 1947 a zůstala pod pákistánskou správou až do roku 1971. Rostoucí politické napětí vedlo k ozbrojenému konfliktu, z něhož vzešel nový národ Bangladéš.

Bengálský jazyk a bohaté literární dědictví utvářely každodenní život obyvatel, kteří si zachovali silné vazby na svou regionální identitu navzdory politickým hranicím. Místní festivaly, hudba a divadelní tradice zůstaly úzce spojeny s venkovskými komunitami, což vytvořilo kulturní atmosféru odlišnou od zvyků v západní části země.

Pochopení tohoto bývalého území vyžaduje pohled na geografické oddělení, které činilo každodenní správu a ekonomickou výměnu obtížnými. Cestovatelé, kteří dnes navštíví Bangladéš, mohou prozkoumat pozůstatky tohoto období v muzeích a památnících v Dháce a dalších velkých městech.

Dvě oddělená hlavní města sloužila administrativním účelům současně, přičemž Dháka fungovala jako provinční centrum, zatímco Karáčí si zachovalo kontrolu jako federální hlavní město. Toto uspořádání odráželo politické napětí mezi dvěma geograficky oddělenými částmi země.