Geografie Pákistánu, Geografické území v jižní Asii
Geografie Pákistánu popisuje území v jižní Asii, které spojuje břehy Arabského moře s výšinami pohoří Karakoram. Tato oblast kombinuje pobřežní pásy s říčními pláněmi a stoupá k některým z nejvyšších vrcholů na Zemi.
Současné území vzniklo v roce 1947, kdy byla Britská Indie rozdělena novými hraničními liniemi. Tato reorganizace vyvolala velké migrační pohyby a formovala prostorovou strukturu nezávislého národa.
Geografie země ovlivňuje její čtyři hlavní jazykové oblasti: pandžábština v Pandžábu, sindhština v Sindhu, paštština v Chajbar Paštúnchwá a balúčština v Balúčistánu.
Říční systém Indus protéká celým územím a zásobuje zemědělskou půdu vodou prostřednictvím zavlažovacích kanálů. Tyto kanály umožňují pěstování pšenice, bavlny, rýže a cukrové třtiny na velkých částech plání.
Území zahrnuje K2, která dosahuje výšky 8 611 metrů a je druhou nejvyšší horou světa. Leží také na hranici mezi indickou a eurasijskou deskou, což způsobuje častou seismickou aktivitu.
Komunita zvídavých cestovatelů
AroundUs spojuje tisíce vybraných míst, místních tipů a skrytých pokladů, které každý den obohacuje více než 90 892 přispěvatelů z celého světa.
