Svatokřížské hory, Pohoří ve středním Polsku

Świętokrzyskie je pohoří ve středním Polsku rozdělené do několika samostatných hřebenů, s Łysicou jako nejvyšším bodem ve výšce 612 metrů (2 008 stop). Krajina se skládá z mírných kopců pokrytých hustým lesem, skalnatých hřebenů a údolí protkaných potoky, kde jsou vidět stopy dávné eroze.

Pohoří vzniklo během kaledonského vrásnění v siluru před více než 400 miliony let a bylo později přetvořeno hercynským vrásněním ve svrchním karbonu. Doby ledové dále modelovaly údolí a povrchové skály a zanechaly zaoblené vrcholy viditelné dnes.

Název odkazuje na relikvie uchovávané v benediktinském klášteře na vrcholu Łysa Góra, které po staletí přitahovaly poutníky. Cesty se vinou starými bukovými lesy kolem kaplí a křížů postavených generacemi věřících, které nyní tiše stojí mezi stromy.

Sítí značených turistických stezek prochází chráněnými lesními oblastmi, přičemž některé trasy nabízejí mírná stoupání a jiné mají strmější úseky se skalnatým terénem. Národní park, založený v roce 1950, chrání vegetaci a divokou zvěř, takže návštěvníci by měli zůstat na stezkách a být připraveni na měnící se počasí.

V Zachełmie byly objeveny fosilní stopy nejstarších tetrapodů na světě, staré 395 milionů let, které dokumentují klíčový krok v evoluci obratlovců. Tyto zachované stopy ukazují, že raní suchozemští obratlovci procházeli těmito oblastmi dávno předtím, než se vytvořily moderní kopce.