Brankův most, Nosníkový most v Bělehradě, Srbsko

Brankův most je ocelová komorová nosníková konstrukce, která překonává řeku Sávu na více než 450 metrech a spojuje centrální Bělehrad s Novým Bělehradem se třemi jízdními pruhy v každém směru. Stavba spočívá na těžkých betonových pilířích v korytě řeky a nese dopravu v mírném stoupání nad vodou, zatímco nábřeží na obou stranách lemují pěší a cyklistické stezky.

Přechod byl otevřen v roce 1956 a znovu využil základy Mostu krále Alexandra z roku 1934, který německé síly zničily během druhé světové války. Rekonstrukce měla za cíl znovu spojit obě poloviny města po válce a zvládnout rostoucí dopravu směrem k Novému Bělehradu.

Konstrukce nese jméno srbského básníka Branka Radičeviće, jehož romantické verše o svobodě a přírodě se dodnes čtou v srbských školách. Během komunistického období byl oficiálně nazýván Most bratrství a jednoty, ale obyvatelé již v každodenní konverzaci používali kratší, poetický název.

Přechod zvládá přibližně 90 000 vozidel denně a nabízí oddělené stezky pro pěší a cyklisty na obou stranách. Ranní a večerní dopravní špička může způsobit zpoždění na vozovce, ale pěší stezky zůstávají po celou dobu otevřené.

Přežívající pylony z původního Mostu krále Alexandra ukazují dekorativní prvky, které navrhl sochař Ivan Meštrović v srbsko-byzantském architektonickém stylu. Tyto kamenné kusy stále stojí na březích řeky a připomínají architektonické myšlení meziválečných let, i když přes ně prochází moderní ocelová konstrukce.