Mannerheimova linie, Obranná linie v Leningradské oblasti, Rusko

Mannerheimova linie je historické opevnění v Leningradské oblasti v Rusku, táhnoucí se 135 kilometrů (84 mil) mezi Finským zálivem a Ladožským jezerem a postavené ze železobetonových bunkrů a dělostřeleckých pozic. Instalace využívá přírodní terénní prvky, jako jsou husté lesy, mnoho jezer a žulové skály, k posílení své obranné kapacity.

Finští vojenští inženýři postavili 168 opevněných pozic mezi lety 1920 a 1924, aby vytvořili strategickou bariéru proti možnému sovětskému postupu. Instalace byly testovány během zimní války v letech 1939 až 1940 a ukázaly se jako odolné proti sovětským útokům té doby.

Obranná síť nese jméno po Carlu Gustavu Emilu Mannerheimovi, finském vojenském veliteli, který vypracoval první plány těchto opevnění. Několik betonových bunkrů stále stojí a ukazuje vojenskou architekturu meziválečného období, kterou mohou návštěvníci prozkoumat na různých místech podél bývalé hranice.

Většina bunkrů se nachází v zalesněných oblastech a vede k nim nezpevněná cesta, takže jsou nutné pevné boty a smysl pro orientaci. Struktury jsou často zarostlé nebo částečně zničené, takže při vstupu nebo přiblížení je třeba opatrnosti.

Opevnění zahrnovala 221 betonových struktur, včetně 150 kulometných bunkrů a 8 dělostřeleckých pozic, které zadržely sovětské síly po dobu dvou měsíců během zimy 1939 až 1940. Mnoho bunkrů bylo zapuštěno do žulové skály, aby spojily přirozenou tvrdost kamene s betonovým vyztužením, což snižovalo dopad nepřátelských granátů.