Palmýra, Archeologická lokalita v Tadmuru, Sýrie

Palmyra je starověké pouštní naleziště poblíž Tadmuru v centrální Sýrii, kde se na několika čtverečních kilometrech rozkládají kolonádové třídy, hrobky a Belův chrám. Monumentální oblouky a řady bledých kamenných sloupů označují bývalé hlavní osy města, obklopené plochým, suchým terénem.

Osada rostla od prvního století našeho letopočtu jako oázové město na okraji římských území, kde karavany odpočívaly mezi Eufratem a Středozemním mořem. Ve třetím století vedla Zenobie vzpouru proti Římu, dokud císař Aurelian město v roce 272 našeho letopočtu neoblehl a nedobyl.

Vápencové sloupy a oblouky nesou nápisy v řečtině, aramejštině a latině, viditelné stopy obchodních cest spojujících Středomoří s Mezopotámií. Hrobky za městskými hradbami zobrazují reliéfy s oděvy a šperky, které mísí perské, římské a místní styly.

Naleziště se táhne několik kilometrů bez stínu, proto návštěva brzy ráno nebo pozdě odpoledne pomáhá vyhnout se horku a přímému slunci. Je nutná pevná obuv, protože mnoho cest je nerovných a vede mezi kamennými bloky.

Některé překlady a stropní trámy v Belově chrámu stále nesou stopy železných svorek, které Římané používali ke spojování obrovských kamenných bloků bez malty. Uspořádání sloupů sleduje mřížku, která vyrovnává výhledy směrem ke vzdáleným horám a pramenům v oáze.