Čad, Země ve střední Africe

Země se táhne od dun Sahary na severu přes polosuché pláně až po jižní savany a zahrnuje mokřady Čadského jezera spolu s vulkanickými vrcholy pohoří Tibesti. Tyto oblasti sahají od skalních útvarů a písečných moří po travnaté plochy a bažinaté břehy, kde se terén mění mezi extrémním suchem a sezónními záplavami.

Koloniální správa začala v roce 1900, kdy Francie zřídila vojenské základny po celém regionu a udělila nezávislost v roce 1960 po šesti desetiletích vnější kontroly nad místní správou. Od nezávislosti formovaly politický vývoj země vnitřní konflikty a změny moci, zatímco sucha a bezpečnostní problémy nadále ovlivňují stabilitu.

Více než 200 etnických skupin udržuje své vlastní zvyky a mluví různými jazyky, zatímco arabština a francouzština slouží ve vládních úřadech. Populace se dělí mezi nomádské komunity na severu a usedlé zemědělské skupiny na jihu, z nichž každá si zachovává své vlastní denní rytmy a způsoby života.

Cestovatelé potřebují víza zařízená před příjezdem prostřednictvím diplomatických misí, s vstupními body na mezinárodním letišti N'Djamena a pozemními přechody ze sousedních zemí na kontrolovaných hraničních přechodech. Infrastruktura je omezená ve venkovských oblastech, takže cesty mimo hlavní město vyžadují pečlivou přípravu a povědomí o stavu silnic.

Oáza Guelta d'Archei má trvalý zdroj vody v severní poušti a podporuje populace krokodýlů západoafrických izolovaných od jiných stanovišť po tisíce let. Tito krokodýli se přizpůsobili jeskyním a skalním tůním a tvoří jedno z nejsevernějších shromaždišť krokodýlů na světě.