Grotwoning De Kluis, Podzemní jeskynní obydlí v Maastrichtu, Nizozemsko

Grotwoning De Kluis je vápencové jeskynní obydlí vytesané do svahu Sint-Pietersbergu poblíž Maastrichtu, které má několik vzájemně propojených komor. Prostor se tunelem zařezává do skalní stěny a vytváří podzemní obytný komplex ve svahu.

Od roku 1680 sloužilo toto podzemní místo jako poustevna, přičemž bratr Nicolaes a jeho společníci patřili k nejstarším zaznamenaným obyvatelům. Jejich přítomnost znamenala posun od těžebního místa k prostoru náboženského ústraní.

Jeskynní obydlí odráží, jak místní lidé historicky začlenili těžbu vápence do svého každodenního života a obytných prostor. Vytesané komory ukazují praktické způsoby, jakými těžba formovala vzorce bydlení v tomto regionu.

Vchod zůstává z bezpečnostních důvodů uzavřen, zatímco malé otvory umožňují místním populacím netopýrů hnízdit uvnitř. Návštěvníci mohou prozkoumat vnější strukturu a přírodní okolí místa, aniž by vstoupili do vnitřních komor.

Během druhé světové války bylo v tomto podzemním prostoru chráněno před možným zničením více než 750 nizozemských obrazů, včetně děl Rembrandta. Jeskyně sloužila jako útočiště pro národní umělecké poklady během okupace.