Nagoro, Vesnice s populací panenek v prefektuře Tokušima, Japonsko

Malá vesnice v údolí Ija se skládá z tradičních dřevěných domů rozmístěných podél úzké horské silnice, kde je v každodenních scénách uspořádáno více než 350 ručně vyrobených látkových panenek. Figurky sedí na lavičkách, stojí ve dveřích, pracují na rýžových polích a obývají opuštěnou školní budovu s prázdnými učebnami. Každá panenka má individuálně navržené oblečení a rysy obličeje představující konkrétní bývalé obyvatele.

Komunita kdysi čítala 300 obyvatel, ale do roku 2019 se zmenšila na 27 lidí kvůli migraci a stárnutí. Místní umělkyně Tsukimi Ayano začala vyrábět panenky v roce 2003 po návratu do své rodné vesnice, nejprve vytvořila strašáka svého zesnulého otce. Od té doby vyrobila stovky dalších figurek představujících lidi z různých generací, kteří kdysi žili v domech a ulicích.

Panenky v životní velikosti slouží jako připomínka obyvatel, kteří odešli nebo zemřeli, a udržují jejich přítomnost v každodenním životě komunity. Místní vnímají instalaci jako poctu své historii a svědectví o sociálních změnách ve venkovských oblastech Japonska. Panenky jsou pravidelně přemisťovány nebo oblékány do nového oblečení, aby spojení mezi minulostí a přítomností zůstalo živé.

Místo se nachází v prefektuře Tokušima na ostrově Šikoku a je přístupné po klikaté horské silnici od přehrady Nagoro. Oblast má omezenou veřejnou dopravu, proto se doporučuje auto. Panenky lze prohlížet po celý rok zdarma, návštěvníci mohou volně procházet ulicemi vesnice a prozkoumávat instalace v různých budovách.

Ručně vyrobené figurky převyšují živé obyvatele více než desetkrát, což vytváří neobvyklé venkovní muzeum dokumentující demografické změny. Tsukimi Ayano pravidelně opravuje a aktualizuje panenky, upravuje je pro měnící se roční období přidáním zimních kabátů nebo pláštěnek. Některé figurky jsou pojmenovány po svých původních protějšcích a umístěny na místech, kde tito lidé trávili nejvíce času.