Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Neobvyklá místa po celém světě: opuštěné areály, záhadné lokality, přírodní úkazy
Tato sbírka spojuje místa, která se vymykají běžnému cestovnímu ruchu. Nabízí možnost objevit lokality, kde příroda, historie a lidská činnost vytvořily úžasná místa: komplex 732 nedokončených vil v Turecku, mexický ostrov, kde jsou na stromech zavěšeny stovky panenek, kanadské jezero s mnohobarevnými minerálními nádržemi a polský les se 400 borovicemi s záhadně ohnutými kmeny směřujícími na sever.
Trasa zahrnuje také jedinečné lidské výtvory, jako je umělecká instalace představující izolovaný obchod Prada v texaské poušti, nebo japonská vesnice Nagoro, kde umělec po odchodu obyvatel zaplnil ulice 350 panenkami. Představeny jsou i geologické jevy, včetně kráteru Darvaza v Turkmenistánu, který hoří nepřetržitě od roku 1971, Velké modré díry v Belize, podvodní dutiny hluboké 124 metrů, a kolumbijské řeky Caño Cristales, která od července do listopadu mění barvu na červenou, žlutou a zelenou. Tato místa poskytují jiný pohled na naši planetu a zvou k objevování méně známých stránek našeho světa.
Neobvyklá místa po celém světě: opuštěné areály, záhadné lokality, přírodní úkazy
Tato sbírka spojuje místa, která se vymykají běžnému cestovnímu ruchu. Nabízí možnost objevit lokality, kde příroda, historie a lidská činnost vytvořily úžasná místa: komplex 732 nedokončených vil v Turecku, mexický ostrov, kde jsou na stromech zavěšeny stovky panenek, kanadské jezero s mnohobarevnými minerálními nádržemi a polský les se 400 borovicemi s záhadně ohnutými kmeny směřujícími na sever.
Trasa zahrnuje také jedinečné lidské výtvory, jako je umělecká instalace představující izolovaný obchod Prada v texaské poušti, nebo japonská vesnice Nagoro, kde umělec po odchodu obyvatel zaplnil ulice 350 panenkami. Představeny jsou i geologické jevy, včetně kráteru Darvaza v Turkmenistánu, který hoří nepřetržitě od roku 1971, Velké modré díry v Belize, podvodní dutiny hluboké 124 metrů, a kolumbijské řeky Caño Cristales, která od července do listopadu mění barvu na červenou, žlutou a zelenou. Tato místa poskytují jiný pohled na naši planetu a zvou k objevování méně známých stránek našeho světa.
V tomto článku
31 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento komplex zahrnuje 732 identických domů ve francouzském stylu, které zůstaly nedokončené po zhroucení realitního trhu. Projekt byl zahájen v roce 2013 skupinou Sarot Group a měl se stát luxusní rezidenční čtvrtí inspirovanou francouzskou architekturou s charakteristickými věžičkami a štíty. Projekt se zastavil, když se developeři dostali do finančních potíží, a stavby nyní stojí opuštěné v turecké krajině. Řady prázdných domů táhnoucí se přes kopce vytvářejí neobvyklou scénu, která ilustruje selhání ambiciózních stavebních projektů a přitahuje návštěvníky hledající opuštěná místa.
Tento ostrov v kanálech Xochimilco vystavuje stovky panenek visících ze stromů a budov. Bývalý obyvatel Don Julián Santana začal umisťovat panenky na ostrov v 50. letech poté, co oznámil nález utonulého člověka v kanálu. Během pěti desetiletí sbíral vyhozené a poškozené panenky z vodních cest a umisťoval je po celém svém pozemku. Po jeho smrti v roce 2001 se ostrov stal jedním z nejneobvyklejších míst v jižním Mexico City, kde mohou návštěvníci procházet mezi zvětralými hračkami zavěšenými v listoví.
Skvrnitá jezera vytvářejí během letního odpařování četné kruhové solné tůně, které se jeví jako žluté, zelené nebo modré podle přítomných minerálů. Voda obsahuje vysoké koncentrace síranu hořečnatého, síranu vápenatého a síranu sodného spolu se stopovým množstvím stříbra a titanu. Jak teploty stoupají a voda se odpařuje, tyto minerály krystalizují a zanechávají barevné tůně oddělené úzkými chodníčky ztvrdlých minerálních usazenin. Vzor se v průběhu sezóny mění, jak odpařování postupuje. Jezero se nachází v údolí Okanagan a po staletí bylo posvátným místem pro První národ Syilx, ceněné pro své léčivé vlastnosti. Plot nyní brání veřejnému přístupu, aby chránil jak místo, tak jeho kulturní význam.
Háj ohnutých borovic tvoří 400 borovic, jejichž kmeny se ohýbají k severu ve výšce 3 až 10 stop (1 až 3 m) nad zemí, než začnou růst svisle. Stromy byly vysazeny ve 30. letech 20. století, pravděpodobně pomocí záměrné techniky tvarování kmenů, ačkoli přesný účel zůstává neznámý. Jednotné zakřivení u všech exemplářů naznačuje lidský zásah, i když metoda a původní záměr manipulace nebyly nikdy zdokumentovány. Malý les stojí stranou od hlavních silnic a přitahuje návštěvníky hledající přírodní a člověkem vytvořené anomálie. Stromy jsou nyní staré asi 80 až 90 let a porost je chráněn místními úřady.
Tato umělecká instalace stojí 37 mil (60 km) severozápadně od Marfy podél americké silnice 90 a představuje se jako trvalá socha v podobě butiku Prada. Umělci Elmgreen a Dragset postavili v roce 2005 konstrukci z betonu a skla o rozměrech 15 krát 25 stop (4,6 krát 7,6 metru). Interiér vystavuje šest kabelek a 14 párů bot z kolekce podzim 2005 v osvětlených vitrínách. Do instalace nelze vstoupit a zůstává trvale uzamčena. Po opakovaném vandalismu byly původní produkty nahrazeny replikami. Dílo stojí na soukromém pozemku a komentuje vztah mezi konzumní kulturou, izolací a pouštní krajinou.
Caño Cristales září červenými, žlutými, zelenými, modrými a černými odstíny mezi červencem a listopadem, které vytvářejí různé vodní rostliny. Řeka dlouhá 62 mil (100 kilometrů) pramení v Serranía de la Macarena a protéká izolovaným horským terénem. Zbarvení pochází především z Macarenia clavigera, endemického druhu řas, který roste na dně řeky. Intenzita barvy závisí na hladině vody, slunečním svitu a teplotě vody. Mimo období dešťů části dna řeky vysychají, zatímco nadměrné deště zakrývají výhled na rostliny. Přístup je přes La Macarena a vyžaduje povolení, protože oblast patří do národního parku Serranía de la Macarena.
Nagoro leží v odlehlém horském údolí v prefektuře Tokushima a nyní má méně než dvě desítky skutečných obyvatel. Umělkyně Ayano Tsukimi vytváří od počátku 21. století látkové panenky v životní velikosti a umístila jich více než 350 po celé vesnici na autobusové zastávky, do opuštěných školních tříd, na pole a podél silnic. Panenky nosí každodenní oblečení a zobrazují výjevy z dřívějšího života vesnice, od školáků po zemědělské dělníky. Instalace vznikla jako reakce na pokračující vylidňování japonského venkova. Návštěvníci se do vesnice dostanou po prefekturální silnici 32, která se vine zalesněnými horami asi 90 minut od města Tokushima.
Darvazský plynový kráter představuje jeden z nejneobvyklejších důsledků lidského zásahu do přírody. Tento kráter široký 230 stop (70 metrů) v poušti Karakum hoří nepřetržitě od nehody při vrtání v roce 1971, kdy sovětští geologové zkoušeli získat přístup k ložisku zemního plynu a sledovali, jak se půda pod jejich zařízením propadá. Aby zabránili úniku toxických plynů, inženýři zapálili unikající zemní plyn a očekávali, že do několika týdnů vyhoří. O půl století později oheň stále zuří a osvětluje poušť oranžovým svitem viditelným na několik mil v noci.
Velká modrá díra je kruhová krasová propadlina v korálovém útesu u pobřeží Belize, dosahuje hloubky 407 stop (124 metrů) a průměru 984 stop (300 metrů). Tento geologický jev vznikl během doby ledové, kdy byla hladina moře nižší a vápencová jeskyně se zřítila, později byla zaplavena, jak oceán stoupal. Dnes tento podmořský útvar vytváří výrazný tmavě modrý kruh v tyrkysovém moři a přitahuje potápěče z celého světa, kteří sem přijíždějí prozkoumat jeho stalaktity a geologické struktury. Místo se nachází v atolu Lighthouse Reef, přibližně 43 mil (70 kilometrů) od pevniny.
Pripjať byla postavena v roce 1970 pro pracovníky Černobylské jaderné elektrárny a žilo v ní přibližně 50 000 obyvatel až do úplné evakuace 27. dubna 1986. Město dnes stojí jako svědectví náhlého přerušení každodenního života a patří k nejznámějším městům duchů na světě. Obytné bloky, školy, zábavní park a další veřejná zařízení zůstaly od katastrofy z velké části nedotčené. Vstup do zakázané zóny vyžaduje povolení a probíhá prostřednictvím organizovaných prohlídek s určenými trasami a časovým omezením.
Hora křížů je poutní místo v severní Litvě pokryté více než sto tisíci kříži, růženci a náboženskými sochami. Tradice začala v devatenáctém století jako výraz odporu proti ruské nadvládě a vyvinula se v místo katolické oddanosti. Během sovětské éry úřady kříže opakovaně odstraňovaly, ale věřící je stále nahrazovali. Dnes kříže všech velikostí a materiálů pokrývají kopec, některé ze dřeva, jiné z kovu nebo kamene. Papež Jan Pavel II. navštívil toto místo v roce 1993, což dále upevnilo jeho náboženský význam. Místo zapadá do této sbírky neobvyklých míst, kde lidská vytrvalost po desetiletí vytvořila mimořádnou krajinu.
Dog Bark Park Inn je dřevěná budova vysoká 30 stop (9 metrů) ve tvaru bigla, která slouží jako hotel se dvěma pokoji pro hosty a provozuje ji umělecký pár v Idahu. Nemovitost stojí podél dálnice 95 jižně od Cottonwoodu a otevřela se v roce 2003. Stavba zobrazuje obřího psa, jehož interiér byl přeměněn na ubytování na noc. Pár také vyrábí ručně vyřezávané dřevěné figurky psů různých plemen, které se prodávají na místě. Vstup je po vnějším schodišti na boku budovy, uvnitř najdete ložnici, koupelnu a malý odpočinkový kout.
Tento tunel v zahradě Kawachi Fuji Garden zdobí vistárie rostoucí přes kovové oblouky o délce 260 stop (80 metrů) a vytváří krytou cestu s visícími květenstvími. Instalace vznikla jako soukromý projekt a otevírá se pouze během sezóny květu mezi dubnem a květnem, kdy různé odrůdy vistárie předvádějí bílé, růžové, fialové a purpurové barvy. Cesta se vine několika úseky s odlišnými odstíny květů a přitahuje fotografy a návštěvníky z celého světa. Design spojuje zahradnickou techniku s netradičním prostorovým uspořádáním, které se liší od tradičních japonských zahrad.
Filmová vesnice Hobbiton se rozkládá na fungující ovčí farmě v Matamatě a nabízí 44 hobitích nor zabudovaných do zvlněných kopců. Filmová lokace byla vytvořena v roce 1999 pro trilogii "Pán prstenů" a v roce 2012 byla po natáčení "Hobita" přestavěna na trvalou atrakci. Návštěvníci mohou procházet Krajem po dlážděných cestách mezi kulatými dveřmi a navštívit hostinec Zelený drak. Součástí jsou propracované zahrady, Strom oslavy a Bag End, kde ve filmech žil Bilbo Pytlík. Prohlídky s průvodcem vysvětlují stavební postupy a proces natáčení. Areál ukazuje, jak se fiktivní architektura může stát skutečným cílem, který přitahuje cestovatele zajímající se o filmovou produkci a fantasy literaturu.
Thórova studna je kráter vytesaný do čedičového pobřeží Oregonu, hluboký 20 stop (6 metrů). Při přílivu mořská voda zaplňuje otvor a vytváří dramatické fontány, když vlny proudí skrz útvar. Tento geologický jev vznikl erozí vulkanické pobřežní skály a funguje jako přirozený odtok, který za určitých přílivových podmínek vytváří obzvláště působivé pohyby vody. Nachází se v oblasti Cape Perpetua Scenic Area a nabízí přístup k tomuto přírodnímu úkazu, přičemž nejlepší podmínky pro pozorování jsou při příchozím přílivu na klidném moři.
Tato betonová socha se tyčí 11 metrů z písku pouště Atacama a představuje lidskou ruku. Chilský sochař Mario Irarrázabal vytvořil dílo v roce 1992 jako součást mezinárodní sochařské soutěže. Izolovaná instalace stojí přibližně 47 mil jižně od Antofagasty podél dálnice Panamericana a zabývá se lidskou zranitelností vůči drsnému pouštnímu prostředí. Ruka vystupuje z písečné duny, vidět jsou pouze prsty a dlaň, zatímco zbytek paže zůstává pohřben pod povrchem. Památník se stal fotografickou atrakcí na trase přes jednu z nejsušších oblastí na Zemi.
Most Huhe v Huainanu má design inspirovaný klávesami klavíru, s černými a bílými pruhy namalovanými na povrchu. Dokončen v roce 2016, tento most se klene přibližně 500 stop (150 metrů) přes malou řeku v městské oblasti Huainan. Když vozidla přejíždějí most, vestavěný zvukový systém vydává hudební tóny odpovídající jejich poloze a rychlosti. Systém detekuje pohyb a spouští různé tóny, čímž vytváří melodické sekvence, když auta a motocykly projíždějí určenými úseky. Most slouží běžnému provozu a zároveň funguje jako atrakce pro návštěvníky zvědavé na jeho akustický koncept. Místní úřady zadaly návrh jako součást úsilí o rozvoj města v této těžební oblasti uhlí v provincii Anhui.
Tento chrámový komplex ze 12. století je připevněn ke svislé skalní stěně pomocí dřevěných trámů, asi 165 stop (50 metrů) nad zemí. Stavba spojuje buddhistické, taoistické a konfuciánské prvky v řadě pavilonů a síní, které se táhnou podél skály více než 500 stop (150 metrů). Místo ukazuje pokročilé historické stavební techniky, s nosnými trámy vloženými do malých děr vytesaných do skály. Systém využívá přirozené obrysy skály a svislé podpěrné sloupky k rozložení váhy a stabilizaci konstrukce proti větru a počasí.
Národní park Lençóis Maranhenses se rozkládá na 155 000 hektarech (383 000 akrů) bílých písečných dun, kde se mezi lednem a červnem během období dešťů vytvářejí tisíce tyrkysových sladkovodních lagun. Tato dočasná vodní tělesa vznikají kombinací srážek s průměrem 63 palců (1 600 milimetrů) ročně a nepropustného podloží pod pískem. Dunové pole leží přímo podél atlantického pobřeží ve státě Maranhão a vytváří ekosystém, který vykazuje jak pobřežní, tak pouštní charakteristiky. Laguny dosahují svého maximálního rozsahu mezi květnem a srpnem a přitahují ryby a želvy, než na konci období sucha opět zmizí.
Tato restaurace se nachází 16 stop (5 metrů) pod hladinou moře v průhledné akrylové kopuli na soukromém ostrově Rangali v luxusním resortu. Otevřena v roce 2005, jídelna nabízí výhled přes své zakřivené stěny na korálové útesy, tropické ryby a občas proplouvající rejnoky. Prostor pojme čtrnáct hostů u šesti stolů a podává menu o několika chodech. Přístup je po schodišti vedoucím z hlavní restaurace resortu do podmořského prostoru. Ithaa ukazuje technické možnosti moderního designu restaurací a spojuje jídlo na vysoké úrovni s prostředím, které je obvykle přístupné jen potápěčům.
Ledové jeskyně Mendenhall vznikají z tající vody, která proudí pod ledovcem Mendenhall poblíž Juneau. Tento odtok vyhlubuje tunely v ledové mase a vytváří komory s modře zbarvenými stěnami, jejichž barva se mění podle hustoty ledu a okolního světla. Tyto přírodní útvary jsou nestabilní a neustále se přetvářejí, jak ledovec ustupuje. Přístup vyžaduje přeplutí jezera Mendenhall na kajaku a následný přechod ledovce, trasa, která vyžaduje vhodné vybavení a zkušenosti. Podmínky v jeskyních se výrazně mění s teplotními změnami a neustálým pohybem ledovce.
Jezero Hillier na ostrově Middle Island má stálé růžové zbarvení, které vytvářejí mikroorganismy žijící ve slané vodě. Odstín zůstává stabilní po celý rok a přetrvává i po odebrání vzorků vody. Toto jezero dlouhé 2000 stop (600 metrů) leží v souostroví Recherche u jižního pobřeží Západní Austrálie, obklopené hustým eukalyptovým lesem a bílými písečnými plážemi. Přístup je možný pouze helikoptérou nebo lodí, protože ostrov nemá stálé obyvatele.
Tato monumentální schodišťová studna z 9. století byla postavena, aby shromažďovala a uchovávala vodu v suché oblasti Rádžasthánu. Čand Baori se rozkládá přes třináct úrovní a dosahuje hloubky 100 stop (30 metrů), přičemž přibližně 3 500 symetricky uspořádaných schodů tvoří přesný geometrický vzor. Stavba ukazuje inženýrské schopnosti své doby a sloužila jako zdroj vody i útočiště před horkem. Ačkoli po staletí již není v provozu, tato studna předvádí architektonické dovednosti civilizace, která se musela přizpůsobit extrémním klimatickým podmínkám.
Tento geologický útvar, jehož název znamená "bavlněný hrad", je výsledkem termální vody bohaté na uhličitan vápenatý, která během tisíců let vytvořila bílé vápencové usazeniny na přírodních terasách. Termální prameny dosahují teplot mezi 95 a 212 stupni Fahrenheita (35 až 100 stupňů Celsia). Stejně jako další geologické útvary v této sbírce představuje Pamukkale místo, kde přírodní minerální procesy vytvořily neobvyklou krajinu odlišnou od běžných turistických destinací. Terasy tvoří rozsáhlý systém mělkých bazénků, které se táhnou po svahu a jejich vzhled se mění podle hladiny vody a světelných podmínek.
Tyto jeskyně ukrývají tisíce larev muchniček, které vytvářejí zářící body na stropech a odrážejí se v podzemních tocích. Waitomské jeskyně představují jeden z těch záhadných přírodních úkazů vzniklých biologickými procesy: larvy druhu Arachnocampa luminosa produkují bioluminiscenční světlo, aby přilákaly hmyz, který se zachytí v jejich lepkavých vláknech. Návštěvníci prozkoumávají systém s průvodcem, částečně pěšky přes horní komory a částečně na lodi přes temnější úseky, kde nazelenalé modré světlo larev vytváří na stropech jeskyní hvězdnou mapu. Úkaz se nejzřetelněji projevuje v naprostém tichu a temnotě, kdy světelné body dosahují plné intenzity.
Klášter Taktsang se tyčí ze strmé skalní stěny 3 120 metrů nad dnem údolí Paro a patří k nejvýznamnějším poutním místům himálajského buddhismu. Komplex pochází z roku 1692 a označuje místo, kde podle legendy Guru Rinpočhe přijel na hřbetě tygřice v 8. století a meditoval tři měsíce. Areál zahrnuje čtyři hlavní chrámy a několik obytných budov začleněných do útesu pomocí schodů a galerií. Požár v roce 1998 zničil části kláštera, které byly následně rekonstruovány. Výstup trvající tři hodiny začíná na dně údolí a stoupá borovým lesem k vstupní bráně ve výšce 3 080 metrů.
Kapucínské katakomby pod klášterem v Palermu uchovávají přibližně 8000 mumifikovaných těl pohřbených mezi lety 1599 a 1920. Mrtví visí na stěnách nebo odpočívají v otevřených výklencích, oblečeni v šatech, které nosili za života. Původně byly vyhrazeny pro mnichy řádu, později se toto pohřebiště otevřelo bohatým občanům a šlechticům Palerma. Suché mikroklima podzemních chodeb umožnilo přirozenou mumifikaci těl. Katakomby se dělí na oddíly podle pohlaví, společenského postavení a povolání zemřelých. Rosalia Lombardo, dvouletá dívka, která zemřela v roce 1920, je jednou z nejlépe zachovaných mumií na tomto místě a představuje poslední tělo zde pohřbené.
Mešita Nasir al-Mulk v Šírázu ukazuje, jak tradiční perská architektura pracuje s přirozeným světlem. Stavba byla dokončena v 19. století a má rozsáhlá vitrážová okna, která během ranních hodin vrhají geometrické světelné vzory na vnitřní prostory a modlitební koberce. Tento optický efekt vzniká kombinací barevných skleněných tabulek a nízkého úhlu slunce. Mešita se nachází ve čtvrti Gowad-e-Araban a někdy se jí říká Růžová mešita kvůli růžovým dlaždicím na vnějších stěnách. Nejlepší čas na návštěvu je mezi 8. a 10. hodinou ranní, kdy sluneční světlo prochází okny na západní straně.
McWay Falls padá z žulového útesu 80 stop (24 m) přímo do Tichého oceánu a tvoří jeden z mála přílivových vodopádů svého druhu na kalifornském pobřeží. Vodopád dopadá na úzkou písečnou pláž nepřístupnou návštěvníkům, což je omezení platné od založení státního parku Julia Pfeiffer Burns v 60. letech 20. století. Potok přivádí vodu po celý rok, objem průtoku se mění podle srážek. Vyhlídka na 0.7 míle (1.1 km) dlouhé stezce nabízí výhledy na vodopád a okolní pobřežní útvar, kde se žulové výchozy mísí s usazenými horninami.
Tento geopark se vyznačuje pískovcovými útvary s barevnými minerálními vrstvami složenými z oxidu železa a dalších prvků, které vznikly geologickými procesy během milionů let. Usazeniny hornin vykazují vodorovné pruhy v červené, oranžové, žluté a zelené barvě způsobené různými oxidačními stavy minerálů. Oblast o rozloze přibližně 200 čtverečních mil (510 čtverečních kilometrů) byla vyzdvižena tektonickou činností a formována větrem a deštěm. Útvary dosahují výšky až 1 640 stop (500 metrů) a umožňují návštěvníkům pozorovat geologická vrstva z různých epoch.
Ledový hotel v Jukkasjärvi se staví každou zimu z ledových bloků odebraných z řeky Torne a nabízí hostům možnost pobývat ve stavbě vyrobené výhradně ze zmrzlého materiálu. Stavba zahrnuje ložnice, nábytek a umělecké instalace vytvořené výhradně z ledu. Po skončení sezóny celá budova roztaje a příští rok je postavena znovu s novým designem a uspořádáním.
V tomto článku
31 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento komplex zahrnuje 732 identických domů ve francouzském stylu, které zůstaly nedokončené po zhroucení realitního trhu. Projekt byl zahájen v roce 2013 skupinou Sarot Group a měl se stát luxusní rezidenční čtvrtí inspirovanou francouzskou architekturou s charakteristickými věžičkami a štíty. Projekt se zastavil, když se developeři dostali do finančních potíží, a stavby nyní stojí opuštěné v turecké krajině. Řady prázdných domů táhnoucí se přes kopce vytvářejí neobvyklou scénu, která ilustruje selhání ambiciózních stavebních projektů a přitahuje návštěvníky hledající opuštěná místa.
Tento ostrov v kanálech Xochimilco vystavuje stovky panenek visících ze stromů a budov. Bývalý obyvatel Don Julián Santana začal umisťovat panenky na ostrov v 50. letech poté, co oznámil nález utonulého člověka v kanálu. Během pěti desetiletí sbíral vyhozené a poškozené panenky z vodních cest a umisťoval je po celém svém pozemku. Po jeho smrti v roce 2001 se ostrov stal jedním z nejneobvyklejších míst v jižním Mexico City, kde mohou návštěvníci procházet mezi zvětralými hračkami zavěšenými v listoví.
Skvrnitá jezera vytvářejí během letního odpařování četné kruhové solné tůně, které se jeví jako žluté, zelené nebo modré podle přítomných minerálů. Voda obsahuje vysoké koncentrace síranu hořečnatého, síranu vápenatého a síranu sodného spolu se stopovým množstvím stříbra a titanu. Jak teploty stoupají a voda se odpařuje, tyto minerály krystalizují a zanechávají barevné tůně oddělené úzkými chodníčky ztvrdlých minerálních usazenin. Vzor se v průběhu sezóny mění, jak odpařování postupuje. Jezero se nachází v údolí Okanagan a po staletí bylo posvátným místem pro První národ Syilx, ceněné pro své léčivé vlastnosti. Plot nyní brání veřejnému přístupu, aby chránil jak místo, tak jeho kulturní význam.
Háj ohnutých borovic tvoří 400 borovic, jejichž kmeny se ohýbají k severu ve výšce 3 až 10 stop (1 až 3 m) nad zemí, než začnou růst svisle. Stromy byly vysazeny ve 30. letech 20. století, pravděpodobně pomocí záměrné techniky tvarování kmenů, ačkoli přesný účel zůstává neznámý. Jednotné zakřivení u všech exemplářů naznačuje lidský zásah, i když metoda a původní záměr manipulace nebyly nikdy zdokumentovány. Malý les stojí stranou od hlavních silnic a přitahuje návštěvníky hledající přírodní a člověkem vytvořené anomálie. Stromy jsou nyní staré asi 80 až 90 let a porost je chráněn místními úřady.
Tato umělecká instalace stojí 37 mil (60 km) severozápadně od Marfy podél americké silnice 90 a představuje se jako trvalá socha v podobě butiku Prada. Umělci Elmgreen a Dragset postavili v roce 2005 konstrukci z betonu a skla o rozměrech 15 krát 25 stop (4,6 krát 7,6 metru). Interiér vystavuje šest kabelek a 14 párů bot z kolekce podzim 2005 v osvětlených vitrínách. Do instalace nelze vstoupit a zůstává trvale uzamčena. Po opakovaném vandalismu byly původní produkty nahrazeny replikami. Dílo stojí na soukromém pozemku a komentuje vztah mezi konzumní kulturou, izolací a pouštní krajinou.
Caño Cristales září červenými, žlutými, zelenými, modrými a černými odstíny mezi červencem a listopadem, které vytvářejí různé vodní rostliny. Řeka dlouhá 62 mil (100 kilometrů) pramení v Serranía de la Macarena a protéká izolovaným horským terénem. Zbarvení pochází především z Macarenia clavigera, endemického druhu řas, který roste na dně řeky. Intenzita barvy závisí na hladině vody, slunečním svitu a teplotě vody. Mimo období dešťů části dna řeky vysychají, zatímco nadměrné deště zakrývají výhled na rostliny. Přístup je přes La Macarena a vyžaduje povolení, protože oblast patří do národního parku Serranía de la Macarena.
Nagoro leží v odlehlém horském údolí v prefektuře Tokushima a nyní má méně než dvě desítky skutečných obyvatel. Umělkyně Ayano Tsukimi vytváří od počátku 21. století látkové panenky v životní velikosti a umístila jich více než 350 po celé vesnici na autobusové zastávky, do opuštěných školních tříd, na pole a podél silnic. Panenky nosí každodenní oblečení a zobrazují výjevy z dřívějšího života vesnice, od školáků po zemědělské dělníky. Instalace vznikla jako reakce na pokračující vylidňování japonského venkova. Návštěvníci se do vesnice dostanou po prefekturální silnici 32, která se vine zalesněnými horami asi 90 minut od města Tokushima.
Darvazský plynový kráter představuje jeden z nejneobvyklejších důsledků lidského zásahu do přírody. Tento kráter široký 230 stop (70 metrů) v poušti Karakum hoří nepřetržitě od nehody při vrtání v roce 1971, kdy sovětští geologové zkoušeli získat přístup k ložisku zemního plynu a sledovali, jak se půda pod jejich zařízením propadá. Aby zabránili úniku toxických plynů, inženýři zapálili unikající zemní plyn a očekávali, že do několika týdnů vyhoří. O půl století později oheň stále zuří a osvětluje poušť oranžovým svitem viditelným na několik mil v noci.
Velká modrá díra je kruhová krasová propadlina v korálovém útesu u pobřeží Belize, dosahuje hloubky 407 stop (124 metrů) a průměru 984 stop (300 metrů). Tento geologický jev vznikl během doby ledové, kdy byla hladina moře nižší a vápencová jeskyně se zřítila, později byla zaplavena, jak oceán stoupal. Dnes tento podmořský útvar vytváří výrazný tmavě modrý kruh v tyrkysovém moři a přitahuje potápěče z celého světa, kteří sem přijíždějí prozkoumat jeho stalaktity a geologické struktury. Místo se nachází v atolu Lighthouse Reef, přibližně 43 mil (70 kilometrů) od pevniny.
Pripjať byla postavena v roce 1970 pro pracovníky Černobylské jaderné elektrárny a žilo v ní přibližně 50 000 obyvatel až do úplné evakuace 27. dubna 1986. Město dnes stojí jako svědectví náhlého přerušení každodenního života a patří k nejznámějším městům duchů na světě. Obytné bloky, školy, zábavní park a další veřejná zařízení zůstaly od katastrofy z velké části nedotčené. Vstup do zakázané zóny vyžaduje povolení a probíhá prostřednictvím organizovaných prohlídek s určenými trasami a časovým omezením.
Hora křížů je poutní místo v severní Litvě pokryté více než sto tisíci kříži, růženci a náboženskými sochami. Tradice začala v devatenáctém století jako výraz odporu proti ruské nadvládě a vyvinula se v místo katolické oddanosti. Během sovětské éry úřady kříže opakovaně odstraňovaly, ale věřící je stále nahrazovali. Dnes kříže všech velikostí a materiálů pokrývají kopec, některé ze dřeva, jiné z kovu nebo kamene. Papež Jan Pavel II. navštívil toto místo v roce 1993, což dále upevnilo jeho náboženský význam. Místo zapadá do této sbírky neobvyklých míst, kde lidská vytrvalost po desetiletí vytvořila mimořádnou krajinu.
Dog Bark Park Inn je dřevěná budova vysoká 30 stop (9 metrů) ve tvaru bigla, která slouží jako hotel se dvěma pokoji pro hosty a provozuje ji umělecký pár v Idahu. Nemovitost stojí podél dálnice 95 jižně od Cottonwoodu a otevřela se v roce 2003. Stavba zobrazuje obřího psa, jehož interiér byl přeměněn na ubytování na noc. Pár také vyrábí ručně vyřezávané dřevěné figurky psů různých plemen, které se prodávají na místě. Vstup je po vnějším schodišti na boku budovy, uvnitř najdete ložnici, koupelnu a malý odpočinkový kout.
Tento tunel v zahradě Kawachi Fuji Garden zdobí vistárie rostoucí přes kovové oblouky o délce 260 stop (80 metrů) a vytváří krytou cestu s visícími květenstvími. Instalace vznikla jako soukromý projekt a otevírá se pouze během sezóny květu mezi dubnem a květnem, kdy různé odrůdy vistárie předvádějí bílé, růžové, fialové a purpurové barvy. Cesta se vine několika úseky s odlišnými odstíny květů a přitahuje fotografy a návštěvníky z celého světa. Design spojuje zahradnickou techniku s netradičním prostorovým uspořádáním, které se liší od tradičních japonských zahrad.
Filmová vesnice Hobbiton se rozkládá na fungující ovčí farmě v Matamatě a nabízí 44 hobitích nor zabudovaných do zvlněných kopců. Filmová lokace byla vytvořena v roce 1999 pro trilogii "Pán prstenů" a v roce 2012 byla po natáčení "Hobita" přestavěna na trvalou atrakci. Návštěvníci mohou procházet Krajem po dlážděných cestách mezi kulatými dveřmi a navštívit hostinec Zelený drak. Součástí jsou propracované zahrady, Strom oslavy a Bag End, kde ve filmech žil Bilbo Pytlík. Prohlídky s průvodcem vysvětlují stavební postupy a proces natáčení. Areál ukazuje, jak se fiktivní architektura může stát skutečným cílem, který přitahuje cestovatele zajímající se o filmovou produkci a fantasy literaturu.
Thórova studna je kráter vytesaný do čedičového pobřeží Oregonu, hluboký 20 stop (6 metrů). Při přílivu mořská voda zaplňuje otvor a vytváří dramatické fontány, když vlny proudí skrz útvar. Tento geologický jev vznikl erozí vulkanické pobřežní skály a funguje jako přirozený odtok, který za určitých přílivových podmínek vytváří obzvláště působivé pohyby vody. Nachází se v oblasti Cape Perpetua Scenic Area a nabízí přístup k tomuto přírodnímu úkazu, přičemž nejlepší podmínky pro pozorování jsou při příchozím přílivu na klidném moři.
Tato betonová socha se tyčí 11 metrů z písku pouště Atacama a představuje lidskou ruku. Chilský sochař Mario Irarrázabal vytvořil dílo v roce 1992 jako součást mezinárodní sochařské soutěže. Izolovaná instalace stojí přibližně 47 mil jižně od Antofagasty podél dálnice Panamericana a zabývá se lidskou zranitelností vůči drsnému pouštnímu prostředí. Ruka vystupuje z písečné duny, vidět jsou pouze prsty a dlaň, zatímco zbytek paže zůstává pohřben pod povrchem. Památník se stal fotografickou atrakcí na trase přes jednu z nejsušších oblastí na Zemi.
Most Huhe v Huainanu má design inspirovaný klávesami klavíru, s černými a bílými pruhy namalovanými na povrchu. Dokončen v roce 2016, tento most se klene přibližně 500 stop (150 metrů) přes malou řeku v městské oblasti Huainan. Když vozidla přejíždějí most, vestavěný zvukový systém vydává hudební tóny odpovídající jejich poloze a rychlosti. Systém detekuje pohyb a spouští různé tóny, čímž vytváří melodické sekvence, když auta a motocykly projíždějí určenými úseky. Most slouží běžnému provozu a zároveň funguje jako atrakce pro návštěvníky zvědavé na jeho akustický koncept. Místní úřady zadaly návrh jako součást úsilí o rozvoj města v této těžební oblasti uhlí v provincii Anhui.
Tento chrámový komplex ze 12. století je připevněn ke svislé skalní stěně pomocí dřevěných trámů, asi 165 stop (50 metrů) nad zemí. Stavba spojuje buddhistické, taoistické a konfuciánské prvky v řadě pavilonů a síní, které se táhnou podél skály více než 500 stop (150 metrů). Místo ukazuje pokročilé historické stavební techniky, s nosnými trámy vloženými do malých děr vytesaných do skály. Systém využívá přirozené obrysy skály a svislé podpěrné sloupky k rozložení váhy a stabilizaci konstrukce proti větru a počasí.
Národní park Lençóis Maranhenses se rozkládá na 155 000 hektarech (383 000 akrů) bílých písečných dun, kde se mezi lednem a červnem během období dešťů vytvářejí tisíce tyrkysových sladkovodních lagun. Tato dočasná vodní tělesa vznikají kombinací srážek s průměrem 63 palců (1 600 milimetrů) ročně a nepropustného podloží pod pískem. Dunové pole leží přímo podél atlantického pobřeží ve státě Maranhão a vytváří ekosystém, který vykazuje jak pobřežní, tak pouštní charakteristiky. Laguny dosahují svého maximálního rozsahu mezi květnem a srpnem a přitahují ryby a želvy, než na konci období sucha opět zmizí.
Tato restaurace se nachází 16 stop (5 metrů) pod hladinou moře v průhledné akrylové kopuli na soukromém ostrově Rangali v luxusním resortu. Otevřena v roce 2005, jídelna nabízí výhled přes své zakřivené stěny na korálové útesy, tropické ryby a občas proplouvající rejnoky. Prostor pojme čtrnáct hostů u šesti stolů a podává menu o několika chodech. Přístup je po schodišti vedoucím z hlavní restaurace resortu do podmořského prostoru. Ithaa ukazuje technické možnosti moderního designu restaurací a spojuje jídlo na vysoké úrovni s prostředím, které je obvykle přístupné jen potápěčům.
Ledové jeskyně Mendenhall vznikají z tající vody, která proudí pod ledovcem Mendenhall poblíž Juneau. Tento odtok vyhlubuje tunely v ledové mase a vytváří komory s modře zbarvenými stěnami, jejichž barva se mění podle hustoty ledu a okolního světla. Tyto přírodní útvary jsou nestabilní a neustále se přetvářejí, jak ledovec ustupuje. Přístup vyžaduje přeplutí jezera Mendenhall na kajaku a následný přechod ledovce, trasa, která vyžaduje vhodné vybavení a zkušenosti. Podmínky v jeskyních se výrazně mění s teplotními změnami a neustálým pohybem ledovce.
Jezero Hillier na ostrově Middle Island má stálé růžové zbarvení, které vytvářejí mikroorganismy žijící ve slané vodě. Odstín zůstává stabilní po celý rok a přetrvává i po odebrání vzorků vody. Toto jezero dlouhé 2000 stop (600 metrů) leží v souostroví Recherche u jižního pobřeží Západní Austrálie, obklopené hustým eukalyptovým lesem a bílými písečnými plážemi. Přístup je možný pouze helikoptérou nebo lodí, protože ostrov nemá stálé obyvatele.
Tato monumentální schodišťová studna z 9. století byla postavena, aby shromažďovala a uchovávala vodu v suché oblasti Rádžasthánu. Čand Baori se rozkládá přes třináct úrovní a dosahuje hloubky 100 stop (30 metrů), přičemž přibližně 3 500 symetricky uspořádaných schodů tvoří přesný geometrický vzor. Stavba ukazuje inženýrské schopnosti své doby a sloužila jako zdroj vody i útočiště před horkem. Ačkoli po staletí již není v provozu, tato studna předvádí architektonické dovednosti civilizace, která se musela přizpůsobit extrémním klimatickým podmínkám.
Tento geologický útvar, jehož název znamená "bavlněný hrad", je výsledkem termální vody bohaté na uhličitan vápenatý, která během tisíců let vytvořila bílé vápencové usazeniny na přírodních terasách. Termální prameny dosahují teplot mezi 95 a 212 stupni Fahrenheita (35 až 100 stupňů Celsia). Stejně jako další geologické útvary v této sbírce představuje Pamukkale místo, kde přírodní minerální procesy vytvořily neobvyklou krajinu odlišnou od běžných turistických destinací. Terasy tvoří rozsáhlý systém mělkých bazénků, které se táhnou po svahu a jejich vzhled se mění podle hladiny vody a světelných podmínek.
Tyto jeskyně ukrývají tisíce larev muchniček, které vytvářejí zářící body na stropech a odrážejí se v podzemních tocích. Waitomské jeskyně představují jeden z těch záhadných přírodních úkazů vzniklých biologickými procesy: larvy druhu Arachnocampa luminosa produkují bioluminiscenční světlo, aby přilákaly hmyz, který se zachytí v jejich lepkavých vláknech. Návštěvníci prozkoumávají systém s průvodcem, částečně pěšky přes horní komory a částečně na lodi přes temnější úseky, kde nazelenalé modré světlo larev vytváří na stropech jeskyní hvězdnou mapu. Úkaz se nejzřetelněji projevuje v naprostém tichu a temnotě, kdy světelné body dosahují plné intenzity.
Klášter Taktsang se tyčí ze strmé skalní stěny 3 120 metrů nad dnem údolí Paro a patří k nejvýznamnějším poutním místům himálajského buddhismu. Komplex pochází z roku 1692 a označuje místo, kde podle legendy Guru Rinpočhe přijel na hřbetě tygřice v 8. století a meditoval tři měsíce. Areál zahrnuje čtyři hlavní chrámy a několik obytných budov začleněných do útesu pomocí schodů a galerií. Požár v roce 1998 zničil části kláštera, které byly následně rekonstruovány. Výstup trvající tři hodiny začíná na dně údolí a stoupá borovým lesem k vstupní bráně ve výšce 3 080 metrů.
Kapucínské katakomby pod klášterem v Palermu uchovávají přibližně 8000 mumifikovaných těl pohřbených mezi lety 1599 a 1920. Mrtví visí na stěnách nebo odpočívají v otevřených výklencích, oblečeni v šatech, které nosili za života. Původně byly vyhrazeny pro mnichy řádu, později se toto pohřebiště otevřelo bohatým občanům a šlechticům Palerma. Suché mikroklima podzemních chodeb umožnilo přirozenou mumifikaci těl. Katakomby se dělí na oddíly podle pohlaví, společenského postavení a povolání zemřelých. Rosalia Lombardo, dvouletá dívka, která zemřela v roce 1920, je jednou z nejlépe zachovaných mumií na tomto místě a představuje poslední tělo zde pohřbené.
Mešita Nasir al-Mulk v Šírázu ukazuje, jak tradiční perská architektura pracuje s přirozeným světlem. Stavba byla dokončena v 19. století a má rozsáhlá vitrážová okna, která během ranních hodin vrhají geometrické světelné vzory na vnitřní prostory a modlitební koberce. Tento optický efekt vzniká kombinací barevných skleněných tabulek a nízkého úhlu slunce. Mešita se nachází ve čtvrti Gowad-e-Araban a někdy se jí říká Růžová mešita kvůli růžovým dlaždicím na vnějších stěnách. Nejlepší čas na návštěvu je mezi 8. a 10. hodinou ranní, kdy sluneční světlo prochází okny na západní straně.
McWay Falls padá z žulového útesu 80 stop (24 m) přímo do Tichého oceánu a tvoří jeden z mála přílivových vodopádů svého druhu na kalifornském pobřeží. Vodopád dopadá na úzkou písečnou pláž nepřístupnou návštěvníkům, což je omezení platné od založení státního parku Julia Pfeiffer Burns v 60. letech 20. století. Potok přivádí vodu po celý rok, objem průtoku se mění podle srážek. Vyhlídka na 0.7 míle (1.1 km) dlouhé stezce nabízí výhledy na vodopád a okolní pobřežní útvar, kde se žulové výchozy mísí s usazenými horninami.
Tento geopark se vyznačuje pískovcovými útvary s barevnými minerálními vrstvami složenými z oxidu železa a dalších prvků, které vznikly geologickými procesy během milionů let. Usazeniny hornin vykazují vodorovné pruhy v červené, oranžové, žluté a zelené barvě způsobené různými oxidačními stavy minerálů. Oblast o rozloze přibližně 200 čtverečních mil (510 čtverečních kilometrů) byla vyzdvižena tektonickou činností a formována větrem a deštěm. Útvary dosahují výšky až 1 640 stop (500 metrů) a umožňují návštěvníkům pozorovat geologická vrstva z různých epoch.
Ledový hotel v Jukkasjärvi se staví každou zimu z ledových bloků odebraných z řeky Torne a nabízí hostům možnost pobývat ve stavbě vyrobené výhradně ze zmrzlého materiálu. Stavba zahrnuje ložnice, nábytek a umělecké instalace vytvořené výhradně z ledu. Po skončení sezóny celá budova roztaje a příští rok je postavena znovu s novým designem a uspořádáním.
Tento komplex zahrnuje 732 identických domů ve francouzském stylu, které zůstaly nedokončené po zhroucení realitního trhu. Projekt byl zahájen v roce 2013 skupinou Sarot Group a měl se stát luxusní rezidenční čtvrtí inspirovanou francouzskou architekturou s charakteristickými věžičkami a štíty. Projekt se zastavil, když se developeři dostali do finančních potíží, a stavby nyní stojí opuštěné v turecké krajině. Řady prázdných domů táhnoucí se přes kopce vytvářejí neobvyklou scénu, která ilustruje selhání ambiciózních stavebních projektů a přitahuje návštěvníky hledající opuštěná místa.
Tento ostrov v kanálech Xochimilco vystavuje stovky panenek visících ze stromů a budov. Bývalý obyvatel Don Julián Santana začal umisťovat panenky na ostrov v 50. letech poté, co oznámil nález utonulého člověka v kanálu. Během pěti desetiletí sbíral vyhozené a poškozené panenky z vodních cest a umisťoval je po celém svém pozemku. Po jeho smrti v roce 2001 se ostrov stal jedním z nejneobvyklejších míst v jižním Mexico City, kde mohou návštěvníci procházet mezi zvětralými hračkami zavěšenými v listoví.
Skvrnitá jezera vytvářejí během letního odpařování četné kruhové solné tůně, které se jeví jako žluté, zelené nebo modré podle přítomných minerálů. Voda obsahuje vysoké koncentrace síranu hořečnatého, síranu vápenatého a síranu sodného spolu se stopovým množstvím stříbra a titanu. Jak teploty stoupají a voda se odpařuje, tyto minerály krystalizují a zanechávají barevné tůně oddělené úzkými chodníčky ztvrdlých minerálních usazenin. Vzor se v průběhu sezóny mění, jak odpařování postupuje. Jezero se nachází v údolí Okanagan a po staletí bylo posvátným místem pro První národ Syilx, ceněné pro své léčivé vlastnosti. Plot nyní brání veřejnému přístupu, aby chránil jak místo, tak jeho kulturní význam.
Háj ohnutých borovic tvoří 400 borovic, jejichž kmeny se ohýbají k severu ve výšce 3 až 10 stop (1 až 3 m) nad zemí, než začnou růst svisle. Stromy byly vysazeny ve 30. letech 20. století, pravděpodobně pomocí záměrné techniky tvarování kmenů, ačkoli přesný účel zůstává neznámý. Jednotné zakřivení u všech exemplářů naznačuje lidský zásah, i když metoda a původní záměr manipulace nebyly nikdy zdokumentovány. Malý les stojí stranou od hlavních silnic a přitahuje návštěvníky hledající přírodní a člověkem vytvořené anomálie. Stromy jsou nyní staré asi 80 až 90 let a porost je chráněn místními úřady.
Tato umělecká instalace stojí 37 mil (60 km) severozápadně od Marfy podél americké silnice 90 a představuje se jako trvalá socha v podobě butiku Prada. Umělci Elmgreen a Dragset postavili v roce 2005 konstrukci z betonu a skla o rozměrech 15 krát 25 stop (4,6 krát 7,6 metru). Interiér vystavuje šest kabelek a 14 párů bot z kolekce podzim 2005 v osvětlených vitrínách. Do instalace nelze vstoupit a zůstává trvale uzamčena. Po opakovaném vandalismu byly původní produkty nahrazeny replikami. Dílo stojí na soukromém pozemku a komentuje vztah mezi konzumní kulturou, izolací a pouštní krajinou.
Caño Cristales září červenými, žlutými, zelenými, modrými a černými odstíny mezi červencem a listopadem, které vytvářejí různé vodní rostliny. Řeka dlouhá 62 mil (100 kilometrů) pramení v Serranía de la Macarena a protéká izolovaným horským terénem. Zbarvení pochází především z Macarenia clavigera, endemického druhu řas, který roste na dně řeky. Intenzita barvy závisí na hladině vody, slunečním svitu a teplotě vody. Mimo období dešťů části dna řeky vysychají, zatímco nadměrné deště zakrývají výhled na rostliny. Přístup je přes La Macarena a vyžaduje povolení, protože oblast patří do národního parku Serranía de la Macarena.
Nagoro leží v odlehlém horském údolí v prefektuře Tokushima a nyní má méně než dvě desítky skutečných obyvatel. Umělkyně Ayano Tsukimi vytváří od počátku 21. století látkové panenky v životní velikosti a umístila jich více než 350 po celé vesnici na autobusové zastávky, do opuštěných školních tříd, na pole a podél silnic. Panenky nosí každodenní oblečení a zobrazují výjevy z dřívějšího života vesnice, od školáků po zemědělské dělníky. Instalace vznikla jako reakce na pokračující vylidňování japonského venkova. Návštěvníci se do vesnice dostanou po prefekturální silnici 32, která se vine zalesněnými horami asi 90 minut od města Tokushima.
Darvazský plynový kráter představuje jeden z nejneobvyklejších důsledků lidského zásahu do přírody. Tento kráter široký 230 stop (70 metrů) v poušti Karakum hoří nepřetržitě od nehody při vrtání v roce 1971, kdy sovětští geologové zkoušeli získat přístup k ložisku zemního plynu a sledovali, jak se půda pod jejich zařízením propadá. Aby zabránili úniku toxických plynů, inženýři zapálili unikající zemní plyn a očekávali, že do několika týdnů vyhoří. O půl století později oheň stále zuří a osvětluje poušť oranžovým svitem viditelným na několik mil v noci.
Velká modrá díra je kruhová krasová propadlina v korálovém útesu u pobřeží Belize, dosahuje hloubky 407 stop (124 metrů) a průměru 984 stop (300 metrů). Tento geologický jev vznikl během doby ledové, kdy byla hladina moře nižší a vápencová jeskyně se zřítila, později byla zaplavena, jak oceán stoupal. Dnes tento podmořský útvar vytváří výrazný tmavě modrý kruh v tyrkysovém moři a přitahuje potápěče z celého světa, kteří sem přijíždějí prozkoumat jeho stalaktity a geologické struktury. Místo se nachází v atolu Lighthouse Reef, přibližně 43 mil (70 kilometrů) od pevniny.
Pripjať byla postavena v roce 1970 pro pracovníky Černobylské jaderné elektrárny a žilo v ní přibližně 50 000 obyvatel až do úplné evakuace 27. dubna 1986. Město dnes stojí jako svědectví náhlého přerušení každodenního života a patří k nejznámějším městům duchů na světě. Obytné bloky, školy, zábavní park a další veřejná zařízení zůstaly od katastrofy z velké části nedotčené. Vstup do zakázané zóny vyžaduje povolení a probíhá prostřednictvím organizovaných prohlídek s určenými trasami a časovým omezením.
Hora křížů je poutní místo v severní Litvě pokryté více než sto tisíci kříži, růženci a náboženskými sochami. Tradice začala v devatenáctém století jako výraz odporu proti ruské nadvládě a vyvinula se v místo katolické oddanosti. Během sovětské éry úřady kříže opakovaně odstraňovaly, ale věřící je stále nahrazovali. Dnes kříže všech velikostí a materiálů pokrývají kopec, některé ze dřeva, jiné z kovu nebo kamene. Papež Jan Pavel II. navštívil toto místo v roce 1993, což dále upevnilo jeho náboženský význam. Místo zapadá do této sbírky neobvyklých míst, kde lidská vytrvalost po desetiletí vytvořila mimořádnou krajinu.
Dog Bark Park Inn je dřevěná budova vysoká 30 stop (9 metrů) ve tvaru bigla, která slouží jako hotel se dvěma pokoji pro hosty a provozuje ji umělecký pár v Idahu. Nemovitost stojí podél dálnice 95 jižně od Cottonwoodu a otevřela se v roce 2003. Stavba zobrazuje obřího psa, jehož interiér byl přeměněn na ubytování na noc. Pár také vyrábí ručně vyřezávané dřevěné figurky psů různých plemen, které se prodávají na místě. Vstup je po vnějším schodišti na boku budovy, uvnitř najdete ložnici, koupelnu a malý odpočinkový kout.
Tento tunel v zahradě Kawachi Fuji Garden zdobí vistárie rostoucí přes kovové oblouky o délce 260 stop (80 metrů) a vytváří krytou cestu s visícími květenstvími. Instalace vznikla jako soukromý projekt a otevírá se pouze během sezóny květu mezi dubnem a květnem, kdy různé odrůdy vistárie předvádějí bílé, růžové, fialové a purpurové barvy. Cesta se vine několika úseky s odlišnými odstíny květů a přitahuje fotografy a návštěvníky z celého světa. Design spojuje zahradnickou techniku s netradičním prostorovým uspořádáním, které se liší od tradičních japonských zahrad.
Filmová vesnice Hobbiton se rozkládá na fungující ovčí farmě v Matamatě a nabízí 44 hobitích nor zabudovaných do zvlněných kopců. Filmová lokace byla vytvořena v roce 1999 pro trilogii "Pán prstenů" a v roce 2012 byla po natáčení "Hobita" přestavěna na trvalou atrakci. Návštěvníci mohou procházet Krajem po dlážděných cestách mezi kulatými dveřmi a navštívit hostinec Zelený drak. Součástí jsou propracované zahrady, Strom oslavy a Bag End, kde ve filmech žil Bilbo Pytlík. Prohlídky s průvodcem vysvětlují stavební postupy a proces natáčení. Areál ukazuje, jak se fiktivní architektura může stát skutečným cílem, který přitahuje cestovatele zajímající se o filmovou produkci a fantasy literaturu.
Thórova studna je kráter vytesaný do čedičového pobřeží Oregonu, hluboký 20 stop (6 metrů). Při přílivu mořská voda zaplňuje otvor a vytváří dramatické fontány, když vlny proudí skrz útvar. Tento geologický jev vznikl erozí vulkanické pobřežní skály a funguje jako přirozený odtok, který za určitých přílivových podmínek vytváří obzvláště působivé pohyby vody. Nachází se v oblasti Cape Perpetua Scenic Area a nabízí přístup k tomuto přírodnímu úkazu, přičemž nejlepší podmínky pro pozorování jsou při příchozím přílivu na klidném moři.
Tato betonová socha se tyčí 11 metrů z písku pouště Atacama a představuje lidskou ruku. Chilský sochař Mario Irarrázabal vytvořil dílo v roce 1992 jako součást mezinárodní sochařské soutěže. Izolovaná instalace stojí přibližně 47 mil jižně od Antofagasty podél dálnice Panamericana a zabývá se lidskou zranitelností vůči drsnému pouštnímu prostředí. Ruka vystupuje z písečné duny, vidět jsou pouze prsty a dlaň, zatímco zbytek paže zůstává pohřben pod povrchem. Památník se stal fotografickou atrakcí na trase přes jednu z nejsušších oblastí na Zemi.
Most Huhe v Huainanu má design inspirovaný klávesami klavíru, s černými a bílými pruhy namalovanými na povrchu. Dokončen v roce 2016, tento most se klene přibližně 500 stop (150 metrů) přes malou řeku v městské oblasti Huainan. Když vozidla přejíždějí most, vestavěný zvukový systém vydává hudební tóny odpovídající jejich poloze a rychlosti. Systém detekuje pohyb a spouští různé tóny, čímž vytváří melodické sekvence, když auta a motocykly projíždějí určenými úseky. Most slouží běžnému provozu a zároveň funguje jako atrakce pro návštěvníky zvědavé na jeho akustický koncept. Místní úřady zadaly návrh jako součást úsilí o rozvoj města v této těžební oblasti uhlí v provincii Anhui.
Tento chrámový komplex ze 12. století je připevněn ke svislé skalní stěně pomocí dřevěných trámů, asi 165 stop (50 metrů) nad zemí. Stavba spojuje buddhistické, taoistické a konfuciánské prvky v řadě pavilonů a síní, které se táhnou podél skály více než 500 stop (150 metrů). Místo ukazuje pokročilé historické stavební techniky, s nosnými trámy vloženými do malých děr vytesaných do skály. Systém využívá přirozené obrysy skály a svislé podpěrné sloupky k rozložení váhy a stabilizaci konstrukce proti větru a počasí.
Národní park Lençóis Maranhenses se rozkládá na 155 000 hektarech (383 000 akrů) bílých písečných dun, kde se mezi lednem a červnem během období dešťů vytvářejí tisíce tyrkysových sladkovodních lagun. Tato dočasná vodní tělesa vznikají kombinací srážek s průměrem 63 palců (1 600 milimetrů) ročně a nepropustného podloží pod pískem. Dunové pole leží přímo podél atlantického pobřeží ve státě Maranhão a vytváří ekosystém, který vykazuje jak pobřežní, tak pouštní charakteristiky. Laguny dosahují svého maximálního rozsahu mezi květnem a srpnem a přitahují ryby a želvy, než na konci období sucha opět zmizí.
Tato restaurace se nachází 16 stop (5 metrů) pod hladinou moře v průhledné akrylové kopuli na soukromém ostrově Rangali v luxusním resortu. Otevřena v roce 2005, jídelna nabízí výhled přes své zakřivené stěny na korálové útesy, tropické ryby a občas proplouvající rejnoky. Prostor pojme čtrnáct hostů u šesti stolů a podává menu o několika chodech. Přístup je po schodišti vedoucím z hlavní restaurace resortu do podmořského prostoru. Ithaa ukazuje technické možnosti moderního designu restaurací a spojuje jídlo na vysoké úrovni s prostředím, které je obvykle přístupné jen potápěčům.
Ledové jeskyně Mendenhall vznikají z tající vody, která proudí pod ledovcem Mendenhall poblíž Juneau. Tento odtok vyhlubuje tunely v ledové mase a vytváří komory s modře zbarvenými stěnami, jejichž barva se mění podle hustoty ledu a okolního světla. Tyto přírodní útvary jsou nestabilní a neustále se přetvářejí, jak ledovec ustupuje. Přístup vyžaduje přeplutí jezera Mendenhall na kajaku a následný přechod ledovce, trasa, která vyžaduje vhodné vybavení a zkušenosti. Podmínky v jeskyních se výrazně mění s teplotními změnami a neustálým pohybem ledovce.
Jezero Hillier na ostrově Middle Island má stálé růžové zbarvení, které vytvářejí mikroorganismy žijící ve slané vodě. Odstín zůstává stabilní po celý rok a přetrvává i po odebrání vzorků vody. Toto jezero dlouhé 2000 stop (600 metrů) leží v souostroví Recherche u jižního pobřeží Západní Austrálie, obklopené hustým eukalyptovým lesem a bílými písečnými plážemi. Přístup je možný pouze helikoptérou nebo lodí, protože ostrov nemá stálé obyvatele.
Tato monumentální schodišťová studna z 9. století byla postavena, aby shromažďovala a uchovávala vodu v suché oblasti Rádžasthánu. Čand Baori se rozkládá přes třináct úrovní a dosahuje hloubky 100 stop (30 metrů), přičemž přibližně 3 500 symetricky uspořádaných schodů tvoří přesný geometrický vzor. Stavba ukazuje inženýrské schopnosti své doby a sloužila jako zdroj vody i útočiště před horkem. Ačkoli po staletí již není v provozu, tato studna předvádí architektonické dovednosti civilizace, která se musela přizpůsobit extrémním klimatickým podmínkám.
Tento geologický útvar, jehož název znamená "bavlněný hrad", je výsledkem termální vody bohaté na uhličitan vápenatý, která během tisíců let vytvořila bílé vápencové usazeniny na přírodních terasách. Termální prameny dosahují teplot mezi 95 a 212 stupni Fahrenheita (35 až 100 stupňů Celsia). Stejně jako další geologické útvary v této sbírce představuje Pamukkale místo, kde přírodní minerální procesy vytvořily neobvyklou krajinu odlišnou od běžných turistických destinací. Terasy tvoří rozsáhlý systém mělkých bazénků, které se táhnou po svahu a jejich vzhled se mění podle hladiny vody a světelných podmínek.
Tyto jeskyně ukrývají tisíce larev muchniček, které vytvářejí zářící body na stropech a odrážejí se v podzemních tocích. Waitomské jeskyně představují jeden z těch záhadných přírodních úkazů vzniklých biologickými procesy: larvy druhu Arachnocampa luminosa produkují bioluminiscenční světlo, aby přilákaly hmyz, který se zachytí v jejich lepkavých vláknech. Návštěvníci prozkoumávají systém s průvodcem, částečně pěšky přes horní komory a částečně na lodi přes temnější úseky, kde nazelenalé modré světlo larev vytváří na stropech jeskyní hvězdnou mapu. Úkaz se nejzřetelněji projevuje v naprostém tichu a temnotě, kdy světelné body dosahují plné intenzity.
Klášter Taktsang se tyčí ze strmé skalní stěny 3 120 metrů nad dnem údolí Paro a patří k nejvýznamnějším poutním místům himálajského buddhismu. Komplex pochází z roku 1692 a označuje místo, kde podle legendy Guru Rinpočhe přijel na hřbetě tygřice v 8. století a meditoval tři měsíce. Areál zahrnuje čtyři hlavní chrámy a několik obytných budov začleněných do útesu pomocí schodů a galerií. Požár v roce 1998 zničil části kláštera, které byly následně rekonstruovány. Výstup trvající tři hodiny začíná na dně údolí a stoupá borovým lesem k vstupní bráně ve výšce 3 080 metrů.
Kapucínské katakomby pod klášterem v Palermu uchovávají přibližně 8000 mumifikovaných těl pohřbených mezi lety 1599 a 1920. Mrtví visí na stěnách nebo odpočívají v otevřených výklencích, oblečeni v šatech, které nosili za života. Původně byly vyhrazeny pro mnichy řádu, později se toto pohřebiště otevřelo bohatým občanům a šlechticům Palerma. Suché mikroklima podzemních chodeb umožnilo přirozenou mumifikaci těl. Katakomby se dělí na oddíly podle pohlaví, společenského postavení a povolání zemřelých. Rosalia Lombardo, dvouletá dívka, která zemřela v roce 1920, je jednou z nejlépe zachovaných mumií na tomto místě a představuje poslední tělo zde pohřbené.
Mešita Nasir al-Mulk v Šírázu ukazuje, jak tradiční perská architektura pracuje s přirozeným světlem. Stavba byla dokončena v 19. století a má rozsáhlá vitrážová okna, která během ranních hodin vrhají geometrické světelné vzory na vnitřní prostory a modlitební koberce. Tento optický efekt vzniká kombinací barevných skleněných tabulek a nízkého úhlu slunce. Mešita se nachází ve čtvrti Gowad-e-Araban a někdy se jí říká Růžová mešita kvůli růžovým dlaždicím na vnějších stěnách. Nejlepší čas na návštěvu je mezi 8. a 10. hodinou ranní, kdy sluneční světlo prochází okny na západní straně.
McWay Falls padá z žulového útesu 80 stop (24 m) přímo do Tichého oceánu a tvoří jeden z mála přílivových vodopádů svého druhu na kalifornském pobřeží. Vodopád dopadá na úzkou písečnou pláž nepřístupnou návštěvníkům, což je omezení platné od založení státního parku Julia Pfeiffer Burns v 60. letech 20. století. Potok přivádí vodu po celý rok, objem průtoku se mění podle srážek. Vyhlídka na 0.7 míle (1.1 km) dlouhé stezce nabízí výhledy na vodopád a okolní pobřežní útvar, kde se žulové výchozy mísí s usazenými horninami.
Tento geopark se vyznačuje pískovcovými útvary s barevnými minerálními vrstvami složenými z oxidu železa a dalších prvků, které vznikly geologickými procesy během milionů let. Usazeniny hornin vykazují vodorovné pruhy v červené, oranžové, žluté a zelené barvě způsobené různými oxidačními stavy minerálů. Oblast o rozloze přibližně 200 čtverečních mil (510 čtverečních kilometrů) byla vyzdvižena tektonickou činností a formována větrem a deštěm. Útvary dosahují výšky až 1 640 stop (500 metrů) a umožňují návštěvníkům pozorovat geologická vrstva z různých epoch.
Ledový hotel v Jukkasjärvi se staví každou zimu z ledových bloků odebraných z řeky Torne a nabízí hostům možnost pobývat ve stavbě vyrobené výhradně ze zmrzlého materiálu. Stavba zahrnuje ložnice, nábytek a umělecké instalace vytvořené výhradně z ledu. Po skončení sezóny celá budova roztaje a příští rok je postavena znovu s novým designem a uspořádáním.
