Catacombe dei Cappuccini, Podzemní pohřební komory a etnografické muzeum v Palermu v Itálii

Toto podzemní pohřebiště se rozkládá na 300 metrech čtverečních pod kapucínským klášterem a obsahuje přibližně 2 000 mumifikovaných těl a kosterních pozůstatků. Zemřelí jsou rozmístěni v různých chodbách podle pohlaví, povolání a společenského postavení. Mnozí stále nosí původní oděv z doby svého pohřbení. Komory zahrnují oddělené části pro duchovenstvo, panny, děti, profesionály a aristokraty, z nichž každá je označena odlišnými architektonickými prvky.

Kapucíni vytvořili první pohřební komory v roce 1599 poté, co se jejich původní klášterní krypta přeplnila. Zpočátku přijímali pouze zesnulé členy řádu. Od roku 1783 mniši povolili zámožným obyvatelům Palerma pohřbít své příbuzné výměnou za dary. Poslední pohřeb se konal v roce 1920, i když několik dalších pohřbů bylo zdokumentováno až do 70. let 20. století. Komplex byl několikrát rozšířen, aby uspokojil rostoucí poptávku komunity.

Místní obyvatelé považovali uchování v těchto podzemních komorách za symbol společenského postavení a rodinné oddanosti. Příbuzní pravidelně navštěvovali ostatky svých blízkých, měnili jim oblečení a udržovali památku modlitbou. Tyto praktiky ukazovaly hluboké spojení mezi živými a mrtvými v sicilské společnosti. Pohřeb zde byl považován za výsadu vyhrazenou bohatým občanům, duchovenstvu a šlechtě, což odráželo hierarchickou strukturu komunity.

Přístup je možný denně od 9:00 do 12:00 a od 15:00 do 17:30, všechny prostory jsou přístupné pro vozíčkáře. Zařízení se nachází přibližně 1,2 míle (2 kilometry) od historického centra města a je dostupné veřejnou dopravou nebo pěšky. Fotografování uvnitř komplexu není povoleno. V blízkosti se nachází několik kaváren a restaurací. Typická návštěva trvá 30 až 45 minut.

Dvouletá dívka Rosalia Lombardo, která zemřela v roce 1920, je považována za jednu z nejlépe zachovaných mumií na světě. Profesor Alfredo Salafia pro ni vyvinul zvláštní metodu konzervace pomocí formalínu, alkoholu, glycerinu a zinečnatých solí, jejíž přesný vzorec byl znovu objeven až v roce 2009. Tato technika se zásadně liší od metod přirozeného vysoušení používaných u většiny ostatních těl ve sbírce.