Santorin, Vulkanická kaldera v obci Thira, Řecko

Tato kaldera je půlměsícovitá vodní plocha obklopená svislými skalními stěnami z vrstevnaté pemzy a popela, rozprostírající se podél západního pobřeží několika ostrovů. Dva malé ostrovy se zvedají z centra a odhalují holé černé a načervenalé lávové skály bez vegetace.

Výbuch ve druhém tisíciletí př. n. l. způsobil, že se střed ostrova zhroutil do moře, což vyvolalo vlny po celém východním Středomoří. Pozdější erupce vytvořily centrální ostrovy v 16. a 20. století n. l., přičemž k poslední velké aktivitě došlo v 50. letech.

Osady podél okraje využívají strmé svahy pro jeskynní domy vytesané do vulkanické skály, jejichž silné stěny jsou v letním horku přirozeně chladné. Místní vinaři pěstují vinnou révu přímo v černé lávové půdě a tvarují hrozny do nízkých košovitých forem, aby je chránili před větrem.

Pěší stezky podél okraje spojují vesnice a nabízejí otevřené výhledy na vodu, přičemž brzká rána nebo pozdní odpoledne jsou méně přeplněné. Schody a nerovné dlažební kostky vyžadují pevnou obuv, zatímco přímé slunce v létě vyžaduje stín a ochranu.

Mořská voda uvnitř kaldery je mnohem hlubší než okolní Egejské moře a udržuje odlišnou teplotu díky vulkanickým průduchům na dně. Některá místa vykazují stoupající bubliny a zbarvenou vodu, kde z mořského dna vyvěrá horká minerální voda.