Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Tato sbírka spojuje aktivní sopky na několika kontinentech, od Cotopaxi v ekvádorských Andách po horu Fudži v Japonsku, včetně Vesuvu v Itálii a Mauna Loa na Havaji. Každé místo ukazuje jiné geologické procesy: stratovulkány jako Mount Saint Helens a Etna produkují výbušné erupce, zatímco havajské štítové sopky vytvářejí tekoucí lávu, která může urazit dlouhé vzdálenosti. Výběr zahrnuje také místa, která se zapsala do historie svou ničivou silou, jako Krakatoa, jejíž erupce v roce 1883 způsobila desítky tisíc obětí, nebo Vesuv, který pohřbil Pompeje a Herculaneum v roce 79 n. l. Jiné sopky jako islandský Eyjafjallajökull nedávno ukázaly schopnost narušit lidské aktivity po celém světě. Tato místa nabízejí pohled na to, jak vulkanická činnost utváří krajinu a ovlivňuje okolní obyvatelstvo.
Tato sbírka spojuje aktivní sopky na několika kontinentech, od Cotopaxi v ekvádorských Andách po horu Fudži v Japonsku, včetně Vesuvu v Itálii a Mauna Loa na Havaji. Každé místo ukazuje jiné geologické procesy: stratovulkány jako Mount Saint Helens a Etna produkují výbušné erupce, zatímco havajské štítové sopky vytvářejí tekoucí lávu, která může urazit dlouhé vzdálenosti. Výběr zahrnuje také místa, která se zapsala do historie svou ničivou silou, jako Krakatoa, jejíž erupce v roce 1883 způsobila desítky tisíc obětí, nebo Vesuv, který pohřbil Pompeje a Herculaneum v roce 79 n. l. Jiné sopky jako islandský Eyjafjallajökull nedávno ukázaly schopnost narušit lidské aktivity po celém světě. Tato místa nabízejí pohled na to, jak vulkanická činnost utváří krajinu a ovlivňuje okolní obyvatelstvo.
V tomto článku
31 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Cotopaxi se tyčí do výšky 19,347 stop (5,897 metrů) nad mořem v Andách a je druhým nejvyšším vrcholem Ekvádoru. Jako jedna z nejaktivnějších sopek v zemi vykazuje různé formy vulkanické činnosti s pravidelnými erupcemi, které utvářejí její geologické rysy. Zasněžená stratovulkán dokumentuje geologické síly Země prostřednictvím svých historických erupcí a pokračující vulkanické činnosti, což z něj činí významný příklad andské geologie.
Mount Saint Helens je aktivní stratovulkán v Kaskádovém pohoří, který upoutal celosvětovou pozornost svou erupcí v roce 1980. Během této erupce sopka ztratila více než 1300 stop (400 metrů) své výšky a zničila okolní lesy na ploše 230 čtverečních mil (600 čtverečních kilometrů). Erupce vytvořila boční výbuch, který vyslal obrovský oblak popela do atmosféry a vyvolal pyroklastické proudy. Tato sopka ukazuje geologické procesy desky Juan de Fuca, která se podsouvá pod severoamerickou desku, a zůstává aktivním výzkumným místem pro vulkanology.
Tato stratovulkán na hlavním ostrově Japonska dosahuje výšky 12 388 stop (3 776 metrů) a zůstává aktivní od své poslední erupce v roce 1707. Hora utvářela japonskou kulturu a historii po staletí. Její souměrný tvar a přítomnost v umění a literatuře z ní činí ústřední prvek japonské identity. Mount Fuji je součástí sbírky aktivních sopek po celém světě, které dokumentují geologické síly Země. Jeho minulé erupce a pokračující seismická aktivita ukazují vulkanické procesy, které formují zemskou kůru.
Eyjafjallajökull leží pod ledovcem ve výšce 5 465 stop (1 666 metrů) na jihu Islandu. Tato sopka naposledy vybuchla v roce 2010 a vytvořila oblak popela, který vedl k rozsáhlým omezením letů po celé Evropě. Erupce trvala několik týdnů a výrazně ovlivnila mezinárodní leteckou dopravu. Sopka spolu se svým ledovcem tvoří charakteristický geologický prvek Islandu a dokládá vulkanickou činnost podél zóny Středoatlantského hřbetu.
Krakatoa se nachází v Sundském průlivu mezi Jávou a Sumatrou. Tato sopka zažila jednu z nejsilnějších zdokumentovaných erupcí v historii během srpna 1883, která si vyžádala přibližně 36 000 životů. Výbuch zničil dvě třetiny původního ostrova a vyvolal tsunami, které zdevastovaly pobřežní komunity v celém regionu. Erupce způsobila atmosférické poruchy pozorované po celém světě, včetně poklesu teplot a neobvyklých západů slunce po několik let. Od roku 1927 zde roste nový sopečný kužel zvaný Anak Krakatau (Dítě Krakatoa), který zůstává aktivní a dokumentuje probíhající geologické procesy v této vulkanické zóně.
Tento štítový vulkán na Velkém ostrově se rozkládá na více než 5000 kilometrech čtverečních (1900 čtverečních mílích) a tyčí se 4169 metrů (13678 stop) nad mořem. Mauna Loa patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi a dokumentuje bazaltovou vulkanickou činnost prostřednictvím pravidelných erupcí, které přispívají k rozšiřování havajského ostrovního řetězce. Jeho široký a plochý tvar je výsledkem tekutých lávových proudů.
Vesuv je stratovulkán, který v roce 79 n. l. zničil římská města Pompeje a Herculaneum prostřednictvím pyroklastických proudů a padajícího popela. Sopka se tyčí do výšky asi 4,203 stop (1,281 metrů) nad Neapolským zálivem. Erupce v roce 79 n. l. pohřbila obě města pod několika metry vulkanického materiálu a zachovala budovy, umělecká díla a lidské ostatky. Vesuv je součástí kampánského vulkanického oblouku a leží v kolizní zóně mezi africkou a euroasijskou tektonickou deskou. Jako jediná aktivní sopka na pevninské Evropě představuje potenciální nebezpečí pro hustě obydlenou oblast kolem Neapole.
Etna, sopka jižně od Catanie na Sicílii, se tyčí do výšky 10 912 stop (3 326 metrů), což z ní činí nejvyšší aktivní sopku v Evropě. S více než 200 bočními krátery dokumentuje sopka geologickou historii sahající až do roku 1500 př. n. l. Erupce Etny formovaly krajinu a život v regionu po tisíce let. Jako jedna z nejaktivnějších sopek na světě ukazuje různé formy vulkanické činnosti, od lávových proudů po explozivní erupce, a poskytuje vhled do geologických sil Země.
Yellowstonská kaldera je supervulkán, který se rozkládá na ploše 3475 čtverečních mil (9000 kilometrů čtverečních). Tento vulkán vytváří četné geotermální jevy, včetně gejzírů, horkých pramenů a bahenních kotlů. Vulkanická činnost pod povrchem pohání tyto tepelné jevy, které patří k nejrozsáhlejším geotermálním systémům na světě. Kaldera vznikla několika obrovskými erupcemi, přičemž k poslední došlo přibližně před 640 000 lety.
Kilauea je štítová sopka na Havaji, která od roku 1983 nepřetržitě chrlí lávové proudy a vytváří novou pevninu v Tichém oceánu. S výškou 4 091 stop (1 247 metrů) patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi. Její erupce probíhají hlavně z hlavního kráteru a z puklin podél riftových zón. Tekutá bazaltová láva obvykle teče na značné vzdálenosti k moři, kde tuhne při kontaktu s vodou a rozšiřuje pobřeží. Kilauea tak dokumentuje aktivní vulkanické procesy a neustálou přeměnu havajského ostrovního řetězce geologickými silami.
Popocatépetl je stratovulkán vysoký 17 802 stop (5 426 metrů), který pravidelně vypouští popel a z jeho kráteru stoupají oblaka páry. Tato aktivní sopka ve středním Mexiku vykazuje pokračující vulkanickou činnost s častými erupcemi, které zanechávají vrstvy popela v okolní krajině. Z kráteru na vrcholu sopky neustále stoupají oblaka páry a plynu, která jsou viditelná z blízkých obcí.
Tato kaldera v jižním Egejském moři vznikla zhroucením vulkanického systému přibližně před 3600 lety. Zhroucení vytvořilo vodou naplněnou proláklinu se strmými útesy, které se zvedají až do výšky 980 stop (300 metrů) nad mořem. Kaldera dokumentuje jednu z největších vulkanických erupcí v lidské historii a ukazuje geologické procesy probíhající během vysoce explozivních erupcí. Hlavní ostrov ve tvaru půlměsíce a menší ostrovy obklopují centrální pánev, kde pokračuje podmořská vulkanická činnost. Tento útvar ilustruje dynamické geologické síly formující ostrovní vulkány ve středomořské oblasti.
Kilimandžáro je spící sopka v Tanzanii, která se tyčí do výšky 5 895 metrů (19 341 stop), což z něj činí nejvyšší horu Afriky. Tato sopka se skládá ze tří sopečných kuželů: Kibo, nejmladší a nejvyšší, Mawenzi, silně erodovaný vrchol, a Shira, nejstarší a nejvíce degradovaný kužel na západní straně. Kilimandžáro ukazuje různé fáze sopečného vývoje a dokumentuje geologické procesy trvající přibližně jeden milion let. Masiv vznikl opakovanou sopečnou činností podél Východoafrického riftu a ukazuje tektonické síly, které formovaly africké vysočiny.
Pinatedubo se nachází na filipínském ostrově Luzon a je stratovulkán, který zůstal po staletí z velké části v klidu. V červnu 1991 zažil tento vulkán jednu z nejmocnějších erupcí 20. století a uvolnil přibližně 2,4 krychlové míle (10 krychlových kilometrů) vulkanického materiálu. Erupce vyslala popelové sloupce do výšek 115 000 stop (35 kilometrů) a vytvořila pyroklastické proudy, které zaplnily několik údolí. Emise oxidu siřičitého vytvořily v stratosféře aerosolovou vrstvu, která odrážela sluneční světlo a snížila globální průměrné teploty o přibližně 0,9 stupně Fahrenheita (0,5 stupně Celsia) následujícího roku. Erupce zanechala kráter na vrcholu o průměru 1,6 míle (2,5 kilometru), který se později naplnil dešťovou vodou a vytvořil kráterové jezero. Pinatedubo dokládá schopnost sopek ovlivňovat celosvětové klimatické systémy.
Galeras se zvedá do výšky 14029 stop (4276 metrů) poblíž města Pasto a patří k nejaktivnějším sopkám v Kolumbii. Od roku 1989 vykazuje tato stratovulkán zvýšenou seismickou aktivitu s častými erupcemi a emisemi plynů. Jeho poloha poblíž velkého města z něj činí jednu z nejsledovanějších sopek v zemi. Kráter vykazuje fumarolovou aktivitu a vulkanické horniny dokumentují dlouhou historii erupcí, které ilustrují geologické procesy zemské kůry.
Merapi je aktivní stratovulkán v Indonésii, který se tyčí do výšky 9738 stop (2968 metrů). Od roku 1548 bylo zdokumentováno více než 80 erupcí, které pravidelně produkují pyroklastické proudy. Tyto proudy horkého plynu, popela a úlomků hornin se pohybují po svazích vysokou rychlostí. Vulkán se nachází na ostrově Jáva a patří k nejaktivnějším vulkánům v regionu. Jeho geologická aktivita z něj činí významný příklad vulkanismu v Ohnivém kruhu v Tichém oceánu.
Mount Rainier je stratovulkán vysoký 14 411 stop (4 392 metrů) a nejvyšší vrchol pohoří Cascade Range. Tato aktivní sopka v západním Washingtonu patří k nejnebezpečnějším sopkám ve Spojených státech kvůli své blízkosti k metropolitní oblasti Seattle-Tacoma. Hora silně pokrytá ledovci má největší ledovcový systém ze všech jednotlivých vrcholů v souvislých Spojených státech. Její poslední známé erupce se odehrály v 19. století, ale geologické podmínky vyžadují nepřetržité sledování kvůli možným laharům, které by mohly ohrozit hustě obydlená údolí.
Tato sopka se nachází 12 mil (20 kilometrů) od Reykjavíku a obsahuje přístupnou magmatickou komoru. Þríhnúkagígur patří mezi několik málo sopek na světě, kde mohou návštěvníci sestoupit do prázdné magmatické komory prostřednictvím organizovaných prohlídek. Komora měří přibližně 160 stop (50 metrů) na šířku a 655 stop (200 metrů) do hloubky. Tento podzemní prostor vznikl po erupci, k níž došlo přibližně před 4000 lety, a dokládá vulkanickou činnost v oblasti islandského hlavního města.
Stromboli patří k nejaktivnějším sopkám v Evropě a leží na ostrově v Tyrhénském moři severně od Sicílie. Tato stratovulkán vykazuje téměř nepřetržité explozivní erupce, které jsou zdokumentovány více než 2000 let, a každých 15 až 20 minut vychrlí malá oblaka popela a žhnoucí úlomky hornin. Erupční činnost je tak pravidelná, že se nazývá strombolská a slouží jako reference pro určitý typ sopky po celém světě. Lávové proudy ze Stromboli stékají po Sciara del Fuoco, strmém kanálu na severozápadním svahu, který ústí přímo do moře. Na ostrově žije asi 500 lidí ve dvou osadách, kteří zde zůstávají i přes pokračující vulkanickou činnost.
Piton de la Fournaise na ostrově Réunion patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi, s průměrnou erupcí každých devět měsíců. Tato štítová sopka v jihovýchodní části ostrova tvoří ústřední prvek této sbírky aktivních sopek, protože produkuje lávové proudy, které stékají po jejích svazích až do Indického oceánu. Erupce jsou výsledkem plášťového horkého bodu, podobně jako u havajských sopek. Sopka se nachází v Národním parku Réunion a její kráter Dolomieu dosahuje hloubky asi 330 stop (100 metrů). Nedávné erupce ohrozily několik vesnic a vytvořily novou půdu, když láva vtékala do moře.
Erta Ale je štítová sopka v etiopském trojúhelníku Afar, známá svým trvalým lávovým jezerem. Tato sopka je součástí Danakilské prolákliny a Východoafrického riftového systému, kde se tektonické desky od sebe vzdalují. Vrcholový kráter obsahuje lávové jezero roztavené bazaltové horniny o teplotě kolem 2000 stupňů Fahrenheita (1090 stupňů Celsia). Erupce na Erta Ale produkují tekuté lávové proudy charakteristické pro štítové sopky. Sopka se zvedá asi 2000 stop (610 metrů) nad mořem v jedné z geologicky nejaktivnějších oblastí Afriky.
Nyiragongo je stratovulkán v pohoří Virunga, který obsahuje jedno z největších lávových jezer na světě. Láva tohoto vulkánu je pozoruhodná svou výjimečnou rychlostí proudění, která může během erupcí dosáhnout až 60 mil za hodinu (100 kilometrů za hodinu). Poslední velká erupce v roce 2002 zničila značnou část nedalekého města Goma a přinutila stovky tisíc lidí uprchnout. Trvalé lávové jezero v kráteru poskytuje okno do hlubin zemské kůry a umožňuje pozorování vulkanických procesů, které se u jiných vulkánů v této sbírce vyskytují pouze během erupčních fází.
Sakurajima je aktivní stratovulkán na ostrově Kjúšú v Kagošimském zálivu. Tato sopka patří k nejaktivnějším v Japonsku a pravidelně produkuje explozivní erupce, které vynášejí oblaka popela několik mil do atmosféry. Od roku 1955 je Sakurajima v fázi nepřetržité aktivity s častými menšími erupcemi, které ukládají sopečný popel na nedaleké město Kagošima. Sopka byla původně ostrovem, ale v roce 1914 se spojila s poloostrovem Ósumi prostřednictvím obrovského proudu lávy. Obyvatelé regionu se přizpůsobili životu v blízkosti této sopky a používají systémy včasného varování ke sledování její aktivity.
Mayon je aktivní stratovulkán v provincii Albay na ostrově Luzon. Hora se zvedá do výšky přibližně 8 070 stop (2 460 metrů) nad mořem a má souměrný kuželovitý tvar. Sopka pravidelně vykazuje erupce, které produkují oblaka popela a pyroklastické proudy. Na svazích hory jsou erozní kanály, které při dešti odvádějí lahary. V této sbírce Mayon ilustruje dynamiku tichomořských stratovulkánů, jejichž explozivní činnost je výsledkem subdukce filipínské desky.
Taal na ostrově Luzon patří k nejaktivnějším sopkám na Filipínách a leží asi 30 mil (48 kilometrů) jižně od Manily. Tato kaldera vznikla několika explozivními erupcemi, které způsobily zhroucení původní vulkanické struktury. Uvnitř jezera Taal se zvedá vulkanický kužel, který sám obsahuje kráterové jezero. Systém zaznamenal více než 30 erupcí od 16. století, včetně události z roku 1911, která si vyžádala více než 1300 životů. Poslední významná aktivita v lednu 2020 vedla k evakuaci desítek tisíc obyvatel z okolních komunit v provincii Batangas.
Yasur je aktivní sopka na ostrově Tanna ve Vanuatu, která pravidelně vybuchuje a umožňuje návštěvníkům pozorovat sopečnou činnost zblízka. Tato stratovulkán vrhá zářící lávové bomby a oblaka popela několikrát za hodinu, což z něj činí jednu z nejdostupnějších aktivních sopek na světě. Yasur hraje důležitou roli v životech místních obyvatel, kteří jeho činnost pozorují po staletí a začlenili ji do své kultury, a zároveň ukazuje, jak sopečné procesy v tichomořské oblasti utvářejí krajinu a ovlivňují komunity.
Mount Ruapehu je aktivní stratovulkán v Národním parku Tongariro na Severním ostrově Nového Zélandu. S výškou 9 177 stop (2 797 metrů) je nejvyšším bodem Severního ostrova a na jeho vrcholu se nachází kráterové jezero o rozloze 0,2 čtverečních mil (0,5 čtverečních kilometrů). Vulkán je známý svými pravidelnými erupcemi, včetně velkých událostí v letech 1995 a 1996, které rozšířily mraky popela po velkých částech regionu. Svahy Mount Ruapehu podporují několik ledovců a během zimních měsíců slouží jako lyžařské oblasti. Jeho vulkanická aktivita je nepřetržitě sledována, protože náhlé erupce mohou nastat bez varování a bahnotoky lahar představují nebezpečí pro okolní údolí.
Volcán de Fuego je jednou z nejaktivnějších stratovulkánů ve Střední Americe a patří mezi tři aktivní sopky v Guatemale. Od svého prvního zaznamenaného výbuchu v roce 1524 vykazuje tato sopka pravidelnou činnost, včetně explozivních erupcí, pyroklastických proudů a emisí popela. Sopka se tyčí do výšky 12 346 stop (3 763 metrů) nad mořem poblíž města Antigua Guatemala. Její častá aktivita vedla k evakuacím okolních komunit a nadále ovlivňuje životy místních obyvatel, kteří se věnují zemědělství v úrodných vulkanických půdách regionu.
Villarrica je stratovulkán v regionu Araucanía v Chile a patří mezi nejaktivnější sopky v Jižní Americe. Vrchol dosahuje výšky 9 341 stop (2 847 metrů) a v kráteru se nachází trvalé lávové jezero. Od 16. století bylo zdokumentováno více než 60 erupcí, přičemž rok 1971 znamenal obzvláště intenzivní fázi. Sopečná činnost se projevuje pravidelnými strombolskými explozemi a lávovými proudy, které opakovaně dosáhly zalesněných svahů. Sopka leží v národním parku a přitahuje mnoho horolezců, zatímco okolní komunity čelí trvajícímu riziku z opakovaných erupcí.
Nevado del Ruiz je stratovulkán v kolumbijských Andách, který se tyčí přibližně 17 400 stop (5 300 metrů) v Cordillera Central. Tento vulkán má ledovcový pokryv, jehož tající voda může během erupcí vytvářet lahary. V listopadu 1985 způsobil výbuch zničení města Armero a zabil více než 23 000 lidí. Rozsáhlá ledovcová oblast vulkánu napájí několik regionálních řek a leží v národním parku Los Nevados. Vulkánská činnost se projevuje fumarolami a seismickými jevy, které jsou nepřetržitě monitorovány.
Poás je aktivní stratovulkán ve střední Kostarice, který se zvedá asi 23 mil (37 kilometrů) severně od hlavního města San José. Hora dosahuje výšky 8885 stop (2708 metrů) nad mořem a hostí jedno z největších aktivních kráterových jezer na světě. Hlavní kráter má v průměru přibližně 4265 stop (1300 metrů) a sahá do hloubky kolem 985 stop (300 metrů). Sopečná činnost se projevuje pravidelným odplyňováním, občasnými gejzírovými erupcemi a freatickými explozemi, které uvolňují kyselé páry a popel. Vulkán se nachází v Národním parku Poás, kde okolní vysočina spojuje mlžné lesy se zemědělskou půdou a začleňuje geologické procesy do obydlené oblasti. Nedávné fáze erupcí proběhly v letech 2017 až 2018 s výraznými emisemi popela.
V tomto článku
31 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Cotopaxi se tyčí do výšky 19,347 stop (5,897 metrů) nad mořem v Andách a je druhým nejvyšším vrcholem Ekvádoru. Jako jedna z nejaktivnějších sopek v zemi vykazuje různé formy vulkanické činnosti s pravidelnými erupcemi, které utvářejí její geologické rysy. Zasněžená stratovulkán dokumentuje geologické síly Země prostřednictvím svých historických erupcí a pokračující vulkanické činnosti, což z něj činí významný příklad andské geologie.
Mount Saint Helens je aktivní stratovulkán v Kaskádovém pohoří, který upoutal celosvětovou pozornost svou erupcí v roce 1980. Během této erupce sopka ztratila více než 1300 stop (400 metrů) své výšky a zničila okolní lesy na ploše 230 čtverečních mil (600 čtverečních kilometrů). Erupce vytvořila boční výbuch, který vyslal obrovský oblak popela do atmosféry a vyvolal pyroklastické proudy. Tato sopka ukazuje geologické procesy desky Juan de Fuca, která se podsouvá pod severoamerickou desku, a zůstává aktivním výzkumným místem pro vulkanology.
Tato stratovulkán na hlavním ostrově Japonska dosahuje výšky 12 388 stop (3 776 metrů) a zůstává aktivní od své poslední erupce v roce 1707. Hora utvářela japonskou kulturu a historii po staletí. Její souměrný tvar a přítomnost v umění a literatuře z ní činí ústřední prvek japonské identity. Mount Fuji je součástí sbírky aktivních sopek po celém světě, které dokumentují geologické síly Země. Jeho minulé erupce a pokračující seismická aktivita ukazují vulkanické procesy, které formují zemskou kůru.
Eyjafjallajökull leží pod ledovcem ve výšce 5 465 stop (1 666 metrů) na jihu Islandu. Tato sopka naposledy vybuchla v roce 2010 a vytvořila oblak popela, který vedl k rozsáhlým omezením letů po celé Evropě. Erupce trvala několik týdnů a výrazně ovlivnila mezinárodní leteckou dopravu. Sopka spolu se svým ledovcem tvoří charakteristický geologický prvek Islandu a dokládá vulkanickou činnost podél zóny Středoatlantského hřbetu.
Krakatoa se nachází v Sundském průlivu mezi Jávou a Sumatrou. Tato sopka zažila jednu z nejsilnějších zdokumentovaných erupcí v historii během srpna 1883, která si vyžádala přibližně 36 000 životů. Výbuch zničil dvě třetiny původního ostrova a vyvolal tsunami, které zdevastovaly pobřežní komunity v celém regionu. Erupce způsobila atmosférické poruchy pozorované po celém světě, včetně poklesu teplot a neobvyklých západů slunce po několik let. Od roku 1927 zde roste nový sopečný kužel zvaný Anak Krakatau (Dítě Krakatoa), který zůstává aktivní a dokumentuje probíhající geologické procesy v této vulkanické zóně.
Tento štítový vulkán na Velkém ostrově se rozkládá na více než 5000 kilometrech čtverečních (1900 čtverečních mílích) a tyčí se 4169 metrů (13678 stop) nad mořem. Mauna Loa patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi a dokumentuje bazaltovou vulkanickou činnost prostřednictvím pravidelných erupcí, které přispívají k rozšiřování havajského ostrovního řetězce. Jeho široký a plochý tvar je výsledkem tekutých lávových proudů.
Vesuv je stratovulkán, který v roce 79 n. l. zničil římská města Pompeje a Herculaneum prostřednictvím pyroklastických proudů a padajícího popela. Sopka se tyčí do výšky asi 4,203 stop (1,281 metrů) nad Neapolským zálivem. Erupce v roce 79 n. l. pohřbila obě města pod několika metry vulkanického materiálu a zachovala budovy, umělecká díla a lidské ostatky. Vesuv je součástí kampánského vulkanického oblouku a leží v kolizní zóně mezi africkou a euroasijskou tektonickou deskou. Jako jediná aktivní sopka na pevninské Evropě představuje potenciální nebezpečí pro hustě obydlenou oblast kolem Neapole.
Etna, sopka jižně od Catanie na Sicílii, se tyčí do výšky 10 912 stop (3 326 metrů), což z ní činí nejvyšší aktivní sopku v Evropě. S více než 200 bočními krátery dokumentuje sopka geologickou historii sahající až do roku 1500 př. n. l. Erupce Etny formovaly krajinu a život v regionu po tisíce let. Jako jedna z nejaktivnějších sopek na světě ukazuje různé formy vulkanické činnosti, od lávových proudů po explozivní erupce, a poskytuje vhled do geologických sil Země.
Yellowstonská kaldera je supervulkán, který se rozkládá na ploše 3475 čtverečních mil (9000 kilometrů čtverečních). Tento vulkán vytváří četné geotermální jevy, včetně gejzírů, horkých pramenů a bahenních kotlů. Vulkanická činnost pod povrchem pohání tyto tepelné jevy, které patří k nejrozsáhlejším geotermálním systémům na světě. Kaldera vznikla několika obrovskými erupcemi, přičemž k poslední došlo přibližně před 640 000 lety.
Kilauea je štítová sopka na Havaji, která od roku 1983 nepřetržitě chrlí lávové proudy a vytváří novou pevninu v Tichém oceánu. S výškou 4 091 stop (1 247 metrů) patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi. Její erupce probíhají hlavně z hlavního kráteru a z puklin podél riftových zón. Tekutá bazaltová láva obvykle teče na značné vzdálenosti k moři, kde tuhne při kontaktu s vodou a rozšiřuje pobřeží. Kilauea tak dokumentuje aktivní vulkanické procesy a neustálou přeměnu havajského ostrovního řetězce geologickými silami.
Popocatépetl je stratovulkán vysoký 17 802 stop (5 426 metrů), který pravidelně vypouští popel a z jeho kráteru stoupají oblaka páry. Tato aktivní sopka ve středním Mexiku vykazuje pokračující vulkanickou činnost s častými erupcemi, které zanechávají vrstvy popela v okolní krajině. Z kráteru na vrcholu sopky neustále stoupají oblaka páry a plynu, která jsou viditelná z blízkých obcí.
Tato kaldera v jižním Egejském moři vznikla zhroucením vulkanického systému přibližně před 3600 lety. Zhroucení vytvořilo vodou naplněnou proláklinu se strmými útesy, které se zvedají až do výšky 980 stop (300 metrů) nad mořem. Kaldera dokumentuje jednu z největších vulkanických erupcí v lidské historii a ukazuje geologické procesy probíhající během vysoce explozivních erupcí. Hlavní ostrov ve tvaru půlměsíce a menší ostrovy obklopují centrální pánev, kde pokračuje podmořská vulkanická činnost. Tento útvar ilustruje dynamické geologické síly formující ostrovní vulkány ve středomořské oblasti.
Kilimandžáro je spící sopka v Tanzanii, která se tyčí do výšky 5 895 metrů (19 341 stop), což z něj činí nejvyšší horu Afriky. Tato sopka se skládá ze tří sopečných kuželů: Kibo, nejmladší a nejvyšší, Mawenzi, silně erodovaný vrchol, a Shira, nejstarší a nejvíce degradovaný kužel na západní straně. Kilimandžáro ukazuje různé fáze sopečného vývoje a dokumentuje geologické procesy trvající přibližně jeden milion let. Masiv vznikl opakovanou sopečnou činností podél Východoafrického riftu a ukazuje tektonické síly, které formovaly africké vysočiny.
Pinatedubo se nachází na filipínském ostrově Luzon a je stratovulkán, který zůstal po staletí z velké části v klidu. V červnu 1991 zažil tento vulkán jednu z nejmocnějších erupcí 20. století a uvolnil přibližně 2,4 krychlové míle (10 krychlových kilometrů) vulkanického materiálu. Erupce vyslala popelové sloupce do výšek 115 000 stop (35 kilometrů) a vytvořila pyroklastické proudy, které zaplnily několik údolí. Emise oxidu siřičitého vytvořily v stratosféře aerosolovou vrstvu, která odrážela sluneční světlo a snížila globální průměrné teploty o přibližně 0,9 stupně Fahrenheita (0,5 stupně Celsia) následujícího roku. Erupce zanechala kráter na vrcholu o průměru 1,6 míle (2,5 kilometru), který se později naplnil dešťovou vodou a vytvořil kráterové jezero. Pinatedubo dokládá schopnost sopek ovlivňovat celosvětové klimatické systémy.
Galeras se zvedá do výšky 14029 stop (4276 metrů) poblíž města Pasto a patří k nejaktivnějším sopkám v Kolumbii. Od roku 1989 vykazuje tato stratovulkán zvýšenou seismickou aktivitu s častými erupcemi a emisemi plynů. Jeho poloha poblíž velkého města z něj činí jednu z nejsledovanějších sopek v zemi. Kráter vykazuje fumarolovou aktivitu a vulkanické horniny dokumentují dlouhou historii erupcí, které ilustrují geologické procesy zemské kůry.
Merapi je aktivní stratovulkán v Indonésii, který se tyčí do výšky 9738 stop (2968 metrů). Od roku 1548 bylo zdokumentováno více než 80 erupcí, které pravidelně produkují pyroklastické proudy. Tyto proudy horkého plynu, popela a úlomků hornin se pohybují po svazích vysokou rychlostí. Vulkán se nachází na ostrově Jáva a patří k nejaktivnějším vulkánům v regionu. Jeho geologická aktivita z něj činí významný příklad vulkanismu v Ohnivém kruhu v Tichém oceánu.
Mount Rainier je stratovulkán vysoký 14 411 stop (4 392 metrů) a nejvyšší vrchol pohoří Cascade Range. Tato aktivní sopka v západním Washingtonu patří k nejnebezpečnějším sopkám ve Spojených státech kvůli své blízkosti k metropolitní oblasti Seattle-Tacoma. Hora silně pokrytá ledovci má největší ledovcový systém ze všech jednotlivých vrcholů v souvislých Spojených státech. Její poslední známé erupce se odehrály v 19. století, ale geologické podmínky vyžadují nepřetržité sledování kvůli možným laharům, které by mohly ohrozit hustě obydlená údolí.
Tato sopka se nachází 12 mil (20 kilometrů) od Reykjavíku a obsahuje přístupnou magmatickou komoru. Þríhnúkagígur patří mezi několik málo sopek na světě, kde mohou návštěvníci sestoupit do prázdné magmatické komory prostřednictvím organizovaných prohlídek. Komora měří přibližně 160 stop (50 metrů) na šířku a 655 stop (200 metrů) do hloubky. Tento podzemní prostor vznikl po erupci, k níž došlo přibližně před 4000 lety, a dokládá vulkanickou činnost v oblasti islandského hlavního města.
Stromboli patří k nejaktivnějším sopkám v Evropě a leží na ostrově v Tyrhénském moři severně od Sicílie. Tato stratovulkán vykazuje téměř nepřetržité explozivní erupce, které jsou zdokumentovány více než 2000 let, a každých 15 až 20 minut vychrlí malá oblaka popela a žhnoucí úlomky hornin. Erupční činnost je tak pravidelná, že se nazývá strombolská a slouží jako reference pro určitý typ sopky po celém světě. Lávové proudy ze Stromboli stékají po Sciara del Fuoco, strmém kanálu na severozápadním svahu, který ústí přímo do moře. Na ostrově žije asi 500 lidí ve dvou osadách, kteří zde zůstávají i přes pokračující vulkanickou činnost.
Piton de la Fournaise na ostrově Réunion patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi, s průměrnou erupcí každých devět měsíců. Tato štítová sopka v jihovýchodní části ostrova tvoří ústřední prvek této sbírky aktivních sopek, protože produkuje lávové proudy, které stékají po jejích svazích až do Indického oceánu. Erupce jsou výsledkem plášťového horkého bodu, podobně jako u havajských sopek. Sopka se nachází v Národním parku Réunion a její kráter Dolomieu dosahuje hloubky asi 330 stop (100 metrů). Nedávné erupce ohrozily několik vesnic a vytvořily novou půdu, když láva vtékala do moře.
Erta Ale je štítová sopka v etiopském trojúhelníku Afar, známá svým trvalým lávovým jezerem. Tato sopka je součástí Danakilské prolákliny a Východoafrického riftového systému, kde se tektonické desky od sebe vzdalují. Vrcholový kráter obsahuje lávové jezero roztavené bazaltové horniny o teplotě kolem 2000 stupňů Fahrenheita (1090 stupňů Celsia). Erupce na Erta Ale produkují tekuté lávové proudy charakteristické pro štítové sopky. Sopka se zvedá asi 2000 stop (610 metrů) nad mořem v jedné z geologicky nejaktivnějších oblastí Afriky.
Nyiragongo je stratovulkán v pohoří Virunga, který obsahuje jedno z největších lávových jezer na světě. Láva tohoto vulkánu je pozoruhodná svou výjimečnou rychlostí proudění, která může během erupcí dosáhnout až 60 mil za hodinu (100 kilometrů za hodinu). Poslední velká erupce v roce 2002 zničila značnou část nedalekého města Goma a přinutila stovky tisíc lidí uprchnout. Trvalé lávové jezero v kráteru poskytuje okno do hlubin zemské kůry a umožňuje pozorování vulkanických procesů, které se u jiných vulkánů v této sbírce vyskytují pouze během erupčních fází.
Sakurajima je aktivní stratovulkán na ostrově Kjúšú v Kagošimském zálivu. Tato sopka patří k nejaktivnějším v Japonsku a pravidelně produkuje explozivní erupce, které vynášejí oblaka popela několik mil do atmosféry. Od roku 1955 je Sakurajima v fázi nepřetržité aktivity s častými menšími erupcemi, které ukládají sopečný popel na nedaleké město Kagošima. Sopka byla původně ostrovem, ale v roce 1914 se spojila s poloostrovem Ósumi prostřednictvím obrovského proudu lávy. Obyvatelé regionu se přizpůsobili životu v blízkosti této sopky a používají systémy včasného varování ke sledování její aktivity.
Mayon je aktivní stratovulkán v provincii Albay na ostrově Luzon. Hora se zvedá do výšky přibližně 8 070 stop (2 460 metrů) nad mořem a má souměrný kuželovitý tvar. Sopka pravidelně vykazuje erupce, které produkují oblaka popela a pyroklastické proudy. Na svazích hory jsou erozní kanály, které při dešti odvádějí lahary. V této sbírce Mayon ilustruje dynamiku tichomořských stratovulkánů, jejichž explozivní činnost je výsledkem subdukce filipínské desky.
Taal na ostrově Luzon patří k nejaktivnějším sopkám na Filipínách a leží asi 30 mil (48 kilometrů) jižně od Manily. Tato kaldera vznikla několika explozivními erupcemi, které způsobily zhroucení původní vulkanické struktury. Uvnitř jezera Taal se zvedá vulkanický kužel, který sám obsahuje kráterové jezero. Systém zaznamenal více než 30 erupcí od 16. století, včetně události z roku 1911, která si vyžádala více než 1300 životů. Poslední významná aktivita v lednu 2020 vedla k evakuaci desítek tisíc obyvatel z okolních komunit v provincii Batangas.
Yasur je aktivní sopka na ostrově Tanna ve Vanuatu, která pravidelně vybuchuje a umožňuje návštěvníkům pozorovat sopečnou činnost zblízka. Tato stratovulkán vrhá zářící lávové bomby a oblaka popela několikrát za hodinu, což z něj činí jednu z nejdostupnějších aktivních sopek na světě. Yasur hraje důležitou roli v životech místních obyvatel, kteří jeho činnost pozorují po staletí a začlenili ji do své kultury, a zároveň ukazuje, jak sopečné procesy v tichomořské oblasti utvářejí krajinu a ovlivňují komunity.
Mount Ruapehu je aktivní stratovulkán v Národním parku Tongariro na Severním ostrově Nového Zélandu. S výškou 9 177 stop (2 797 metrů) je nejvyšším bodem Severního ostrova a na jeho vrcholu se nachází kráterové jezero o rozloze 0,2 čtverečních mil (0,5 čtverečních kilometrů). Vulkán je známý svými pravidelnými erupcemi, včetně velkých událostí v letech 1995 a 1996, které rozšířily mraky popela po velkých částech regionu. Svahy Mount Ruapehu podporují několik ledovců a během zimních měsíců slouží jako lyžařské oblasti. Jeho vulkanická aktivita je nepřetržitě sledována, protože náhlé erupce mohou nastat bez varování a bahnotoky lahar představují nebezpečí pro okolní údolí.
Volcán de Fuego je jednou z nejaktivnějších stratovulkánů ve Střední Americe a patří mezi tři aktivní sopky v Guatemale. Od svého prvního zaznamenaného výbuchu v roce 1524 vykazuje tato sopka pravidelnou činnost, včetně explozivních erupcí, pyroklastických proudů a emisí popela. Sopka se tyčí do výšky 12 346 stop (3 763 metrů) nad mořem poblíž města Antigua Guatemala. Její častá aktivita vedla k evakuacím okolních komunit a nadále ovlivňuje životy místních obyvatel, kteří se věnují zemědělství v úrodných vulkanických půdách regionu.
Villarrica je stratovulkán v regionu Araucanía v Chile a patří mezi nejaktivnější sopky v Jižní Americe. Vrchol dosahuje výšky 9 341 stop (2 847 metrů) a v kráteru se nachází trvalé lávové jezero. Od 16. století bylo zdokumentováno více než 60 erupcí, přičemž rok 1971 znamenal obzvláště intenzivní fázi. Sopečná činnost se projevuje pravidelnými strombolskými explozemi a lávovými proudy, které opakovaně dosáhly zalesněných svahů. Sopka leží v národním parku a přitahuje mnoho horolezců, zatímco okolní komunity čelí trvajícímu riziku z opakovaných erupcí.
Nevado del Ruiz je stratovulkán v kolumbijských Andách, který se tyčí přibližně 17 400 stop (5 300 metrů) v Cordillera Central. Tento vulkán má ledovcový pokryv, jehož tající voda může během erupcí vytvářet lahary. V listopadu 1985 způsobil výbuch zničení města Armero a zabil více než 23 000 lidí. Rozsáhlá ledovcová oblast vulkánu napájí několik regionálních řek a leží v národním parku Los Nevados. Vulkánská činnost se projevuje fumarolami a seismickými jevy, které jsou nepřetržitě monitorovány.
Poás je aktivní stratovulkán ve střední Kostarice, který se zvedá asi 23 mil (37 kilometrů) severně od hlavního města San José. Hora dosahuje výšky 8885 stop (2708 metrů) nad mořem a hostí jedno z největších aktivních kráterových jezer na světě. Hlavní kráter má v průměru přibližně 4265 stop (1300 metrů) a sahá do hloubky kolem 985 stop (300 metrů). Sopečná činnost se projevuje pravidelným odplyňováním, občasnými gejzírovými erupcemi a freatickými explozemi, které uvolňují kyselé páry a popel. Vulkán se nachází v Národním parku Poás, kde okolní vysočina spojuje mlžné lesy se zemědělskou půdou a začleňuje geologické procesy do obydlené oblasti. Nedávné fáze erupcí proběhly v letech 2017 až 2018 s výraznými emisemi popela.
Cotopaxi se tyčí do výšky 19,347 stop (5,897 metrů) nad mořem v Andách a je druhým nejvyšším vrcholem Ekvádoru. Jako jedna z nejaktivnějších sopek v zemi vykazuje různé formy vulkanické činnosti s pravidelnými erupcemi, které utvářejí její geologické rysy. Zasněžená stratovulkán dokumentuje geologické síly Země prostřednictvím svých historických erupcí a pokračující vulkanické činnosti, což z něj činí významný příklad andské geologie.
Mount Saint Helens je aktivní stratovulkán v Kaskádovém pohoří, který upoutal celosvětovou pozornost svou erupcí v roce 1980. Během této erupce sopka ztratila více než 1300 stop (400 metrů) své výšky a zničila okolní lesy na ploše 230 čtverečních mil (600 čtverečních kilometrů). Erupce vytvořila boční výbuch, který vyslal obrovský oblak popela do atmosféry a vyvolal pyroklastické proudy. Tato sopka ukazuje geologické procesy desky Juan de Fuca, která se podsouvá pod severoamerickou desku, a zůstává aktivním výzkumným místem pro vulkanology.
Tato stratovulkán na hlavním ostrově Japonska dosahuje výšky 12 388 stop (3 776 metrů) a zůstává aktivní od své poslední erupce v roce 1707. Hora utvářela japonskou kulturu a historii po staletí. Její souměrný tvar a přítomnost v umění a literatuře z ní činí ústřední prvek japonské identity. Mount Fuji je součástí sbírky aktivních sopek po celém světě, které dokumentují geologické síly Země. Jeho minulé erupce a pokračující seismická aktivita ukazují vulkanické procesy, které formují zemskou kůru.
Eyjafjallajökull leží pod ledovcem ve výšce 5 465 stop (1 666 metrů) na jihu Islandu. Tato sopka naposledy vybuchla v roce 2010 a vytvořila oblak popela, který vedl k rozsáhlým omezením letů po celé Evropě. Erupce trvala několik týdnů a výrazně ovlivnila mezinárodní leteckou dopravu. Sopka spolu se svým ledovcem tvoří charakteristický geologický prvek Islandu a dokládá vulkanickou činnost podél zóny Středoatlantského hřbetu.
Krakatoa se nachází v Sundském průlivu mezi Jávou a Sumatrou. Tato sopka zažila jednu z nejsilnějších zdokumentovaných erupcí v historii během srpna 1883, která si vyžádala přibližně 36 000 životů. Výbuch zničil dvě třetiny původního ostrova a vyvolal tsunami, které zdevastovaly pobřežní komunity v celém regionu. Erupce způsobila atmosférické poruchy pozorované po celém světě, včetně poklesu teplot a neobvyklých západů slunce po několik let. Od roku 1927 zde roste nový sopečný kužel zvaný Anak Krakatau (Dítě Krakatoa), který zůstává aktivní a dokumentuje probíhající geologické procesy v této vulkanické zóně.
Tento štítový vulkán na Velkém ostrově se rozkládá na více než 5000 kilometrech čtverečních (1900 čtverečních mílích) a tyčí se 4169 metrů (13678 stop) nad mořem. Mauna Loa patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi a dokumentuje bazaltovou vulkanickou činnost prostřednictvím pravidelných erupcí, které přispívají k rozšiřování havajského ostrovního řetězce. Jeho široký a plochý tvar je výsledkem tekutých lávových proudů.
Vesuv je stratovulkán, který v roce 79 n. l. zničil římská města Pompeje a Herculaneum prostřednictvím pyroklastických proudů a padajícího popela. Sopka se tyčí do výšky asi 4,203 stop (1,281 metrů) nad Neapolským zálivem. Erupce v roce 79 n. l. pohřbila obě města pod několika metry vulkanického materiálu a zachovala budovy, umělecká díla a lidské ostatky. Vesuv je součástí kampánského vulkanického oblouku a leží v kolizní zóně mezi africkou a euroasijskou tektonickou deskou. Jako jediná aktivní sopka na pevninské Evropě představuje potenciální nebezpečí pro hustě obydlenou oblast kolem Neapole.
Etna, sopka jižně od Catanie na Sicílii, se tyčí do výšky 10 912 stop (3 326 metrů), což z ní činí nejvyšší aktivní sopku v Evropě. S více než 200 bočními krátery dokumentuje sopka geologickou historii sahající až do roku 1500 př. n. l. Erupce Etny formovaly krajinu a život v regionu po tisíce let. Jako jedna z nejaktivnějších sopek na světě ukazuje různé formy vulkanické činnosti, od lávových proudů po explozivní erupce, a poskytuje vhled do geologických sil Země.
Yellowstonská kaldera je supervulkán, který se rozkládá na ploše 3475 čtverečních mil (9000 kilometrů čtverečních). Tento vulkán vytváří četné geotermální jevy, včetně gejzírů, horkých pramenů a bahenních kotlů. Vulkanická činnost pod povrchem pohání tyto tepelné jevy, které patří k nejrozsáhlejším geotermálním systémům na světě. Kaldera vznikla několika obrovskými erupcemi, přičemž k poslední došlo přibližně před 640 000 lety.
Kilauea je štítová sopka na Havaji, která od roku 1983 nepřetržitě chrlí lávové proudy a vytváří novou pevninu v Tichém oceánu. S výškou 4 091 stop (1 247 metrů) patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi. Její erupce probíhají hlavně z hlavního kráteru a z puklin podél riftových zón. Tekutá bazaltová láva obvykle teče na značné vzdálenosti k moři, kde tuhne při kontaktu s vodou a rozšiřuje pobřeží. Kilauea tak dokumentuje aktivní vulkanické procesy a neustálou přeměnu havajského ostrovního řetězce geologickými silami.
Popocatépetl je stratovulkán vysoký 17 802 stop (5 426 metrů), který pravidelně vypouští popel a z jeho kráteru stoupají oblaka páry. Tato aktivní sopka ve středním Mexiku vykazuje pokračující vulkanickou činnost s častými erupcemi, které zanechávají vrstvy popela v okolní krajině. Z kráteru na vrcholu sopky neustále stoupají oblaka páry a plynu, která jsou viditelná z blízkých obcí.
Tato kaldera v jižním Egejském moři vznikla zhroucením vulkanického systému přibližně před 3600 lety. Zhroucení vytvořilo vodou naplněnou proláklinu se strmými útesy, které se zvedají až do výšky 980 stop (300 metrů) nad mořem. Kaldera dokumentuje jednu z největších vulkanických erupcí v lidské historii a ukazuje geologické procesy probíhající během vysoce explozivních erupcí. Hlavní ostrov ve tvaru půlměsíce a menší ostrovy obklopují centrální pánev, kde pokračuje podmořská vulkanická činnost. Tento útvar ilustruje dynamické geologické síly formující ostrovní vulkány ve středomořské oblasti.
Kilimandžáro je spící sopka v Tanzanii, která se tyčí do výšky 5 895 metrů (19 341 stop), což z něj činí nejvyšší horu Afriky. Tato sopka se skládá ze tří sopečných kuželů: Kibo, nejmladší a nejvyšší, Mawenzi, silně erodovaný vrchol, a Shira, nejstarší a nejvíce degradovaný kužel na západní straně. Kilimandžáro ukazuje různé fáze sopečného vývoje a dokumentuje geologické procesy trvající přibližně jeden milion let. Masiv vznikl opakovanou sopečnou činností podél Východoafrického riftu a ukazuje tektonické síly, které formovaly africké vysočiny.
Pinatedubo se nachází na filipínském ostrově Luzon a je stratovulkán, který zůstal po staletí z velké části v klidu. V červnu 1991 zažil tento vulkán jednu z nejmocnějších erupcí 20. století a uvolnil přibližně 2,4 krychlové míle (10 krychlových kilometrů) vulkanického materiálu. Erupce vyslala popelové sloupce do výšek 115 000 stop (35 kilometrů) a vytvořila pyroklastické proudy, které zaplnily několik údolí. Emise oxidu siřičitého vytvořily v stratosféře aerosolovou vrstvu, která odrážela sluneční světlo a snížila globální průměrné teploty o přibližně 0,9 stupně Fahrenheita (0,5 stupně Celsia) následujícího roku. Erupce zanechala kráter na vrcholu o průměru 1,6 míle (2,5 kilometru), který se později naplnil dešťovou vodou a vytvořil kráterové jezero. Pinatedubo dokládá schopnost sopek ovlivňovat celosvětové klimatické systémy.
Galeras se zvedá do výšky 14029 stop (4276 metrů) poblíž města Pasto a patří k nejaktivnějším sopkám v Kolumbii. Od roku 1989 vykazuje tato stratovulkán zvýšenou seismickou aktivitu s častými erupcemi a emisemi plynů. Jeho poloha poblíž velkého města z něj činí jednu z nejsledovanějších sopek v zemi. Kráter vykazuje fumarolovou aktivitu a vulkanické horniny dokumentují dlouhou historii erupcí, které ilustrují geologické procesy zemské kůry.
Merapi je aktivní stratovulkán v Indonésii, který se tyčí do výšky 9738 stop (2968 metrů). Od roku 1548 bylo zdokumentováno více než 80 erupcí, které pravidelně produkují pyroklastické proudy. Tyto proudy horkého plynu, popela a úlomků hornin se pohybují po svazích vysokou rychlostí. Vulkán se nachází na ostrově Jáva a patří k nejaktivnějším vulkánům v regionu. Jeho geologická aktivita z něj činí významný příklad vulkanismu v Ohnivém kruhu v Tichém oceánu.
Mount Rainier je stratovulkán vysoký 14 411 stop (4 392 metrů) a nejvyšší vrchol pohoří Cascade Range. Tato aktivní sopka v západním Washingtonu patří k nejnebezpečnějším sopkám ve Spojených státech kvůli své blízkosti k metropolitní oblasti Seattle-Tacoma. Hora silně pokrytá ledovci má největší ledovcový systém ze všech jednotlivých vrcholů v souvislých Spojených státech. Její poslední známé erupce se odehrály v 19. století, ale geologické podmínky vyžadují nepřetržité sledování kvůli možným laharům, které by mohly ohrozit hustě obydlená údolí.
Tato sopka se nachází 12 mil (20 kilometrů) od Reykjavíku a obsahuje přístupnou magmatickou komoru. Þríhnúkagígur patří mezi několik málo sopek na světě, kde mohou návštěvníci sestoupit do prázdné magmatické komory prostřednictvím organizovaných prohlídek. Komora měří přibližně 160 stop (50 metrů) na šířku a 655 stop (200 metrů) do hloubky. Tento podzemní prostor vznikl po erupci, k níž došlo přibližně před 4000 lety, a dokládá vulkanickou činnost v oblasti islandského hlavního města.
Stromboli patří k nejaktivnějším sopkám v Evropě a leží na ostrově v Tyrhénském moři severně od Sicílie. Tato stratovulkán vykazuje téměř nepřetržité explozivní erupce, které jsou zdokumentovány více než 2000 let, a každých 15 až 20 minut vychrlí malá oblaka popela a žhnoucí úlomky hornin. Erupční činnost je tak pravidelná, že se nazývá strombolská a slouží jako reference pro určitý typ sopky po celém světě. Lávové proudy ze Stromboli stékají po Sciara del Fuoco, strmém kanálu na severozápadním svahu, který ústí přímo do moře. Na ostrově žije asi 500 lidí ve dvou osadách, kteří zde zůstávají i přes pokračující vulkanickou činnost.
Piton de la Fournaise na ostrově Réunion patří k nejaktivnějším sopkám na Zemi, s průměrnou erupcí každých devět měsíců. Tato štítová sopka v jihovýchodní části ostrova tvoří ústřední prvek této sbírky aktivních sopek, protože produkuje lávové proudy, které stékají po jejích svazích až do Indického oceánu. Erupce jsou výsledkem plášťového horkého bodu, podobně jako u havajských sopek. Sopka se nachází v Národním parku Réunion a její kráter Dolomieu dosahuje hloubky asi 330 stop (100 metrů). Nedávné erupce ohrozily několik vesnic a vytvořily novou půdu, když láva vtékala do moře.
Erta Ale je štítová sopka v etiopském trojúhelníku Afar, známá svým trvalým lávovým jezerem. Tato sopka je součástí Danakilské prolákliny a Východoafrického riftového systému, kde se tektonické desky od sebe vzdalují. Vrcholový kráter obsahuje lávové jezero roztavené bazaltové horniny o teplotě kolem 2000 stupňů Fahrenheita (1090 stupňů Celsia). Erupce na Erta Ale produkují tekuté lávové proudy charakteristické pro štítové sopky. Sopka se zvedá asi 2000 stop (610 metrů) nad mořem v jedné z geologicky nejaktivnějších oblastí Afriky.
Nyiragongo je stratovulkán v pohoří Virunga, který obsahuje jedno z největších lávových jezer na světě. Láva tohoto vulkánu je pozoruhodná svou výjimečnou rychlostí proudění, která může během erupcí dosáhnout až 60 mil za hodinu (100 kilometrů za hodinu). Poslední velká erupce v roce 2002 zničila značnou část nedalekého města Goma a přinutila stovky tisíc lidí uprchnout. Trvalé lávové jezero v kráteru poskytuje okno do hlubin zemské kůry a umožňuje pozorování vulkanických procesů, které se u jiných vulkánů v této sbírce vyskytují pouze během erupčních fází.
Sakurajima je aktivní stratovulkán na ostrově Kjúšú v Kagošimském zálivu. Tato sopka patří k nejaktivnějším v Japonsku a pravidelně produkuje explozivní erupce, které vynášejí oblaka popela několik mil do atmosféry. Od roku 1955 je Sakurajima v fázi nepřetržité aktivity s častými menšími erupcemi, které ukládají sopečný popel na nedaleké město Kagošima. Sopka byla původně ostrovem, ale v roce 1914 se spojila s poloostrovem Ósumi prostřednictvím obrovského proudu lávy. Obyvatelé regionu se přizpůsobili životu v blízkosti této sopky a používají systémy včasného varování ke sledování její aktivity.
Mayon je aktivní stratovulkán v provincii Albay na ostrově Luzon. Hora se zvedá do výšky přibližně 8 070 stop (2 460 metrů) nad mořem a má souměrný kuželovitý tvar. Sopka pravidelně vykazuje erupce, které produkují oblaka popela a pyroklastické proudy. Na svazích hory jsou erozní kanály, které při dešti odvádějí lahary. V této sbírce Mayon ilustruje dynamiku tichomořských stratovulkánů, jejichž explozivní činnost je výsledkem subdukce filipínské desky.
Taal na ostrově Luzon patří k nejaktivnějším sopkám na Filipínách a leží asi 30 mil (48 kilometrů) jižně od Manily. Tato kaldera vznikla několika explozivními erupcemi, které způsobily zhroucení původní vulkanické struktury. Uvnitř jezera Taal se zvedá vulkanický kužel, který sám obsahuje kráterové jezero. Systém zaznamenal více než 30 erupcí od 16. století, včetně události z roku 1911, která si vyžádala více než 1300 životů. Poslední významná aktivita v lednu 2020 vedla k evakuaci desítek tisíc obyvatel z okolních komunit v provincii Batangas.
Yasur je aktivní sopka na ostrově Tanna ve Vanuatu, která pravidelně vybuchuje a umožňuje návštěvníkům pozorovat sopečnou činnost zblízka. Tato stratovulkán vrhá zářící lávové bomby a oblaka popela několikrát za hodinu, což z něj činí jednu z nejdostupnějších aktivních sopek na světě. Yasur hraje důležitou roli v životech místních obyvatel, kteří jeho činnost pozorují po staletí a začlenili ji do své kultury, a zároveň ukazuje, jak sopečné procesy v tichomořské oblasti utvářejí krajinu a ovlivňují komunity.
Mount Ruapehu je aktivní stratovulkán v Národním parku Tongariro na Severním ostrově Nového Zélandu. S výškou 9 177 stop (2 797 metrů) je nejvyšším bodem Severního ostrova a na jeho vrcholu se nachází kráterové jezero o rozloze 0,2 čtverečních mil (0,5 čtverečních kilometrů). Vulkán je známý svými pravidelnými erupcemi, včetně velkých událostí v letech 1995 a 1996, které rozšířily mraky popela po velkých částech regionu. Svahy Mount Ruapehu podporují několik ledovců a během zimních měsíců slouží jako lyžařské oblasti. Jeho vulkanická aktivita je nepřetržitě sledována, protože náhlé erupce mohou nastat bez varování a bahnotoky lahar představují nebezpečí pro okolní údolí.
Volcán de Fuego je jednou z nejaktivnějších stratovulkánů ve Střední Americe a patří mezi tři aktivní sopky v Guatemale. Od svého prvního zaznamenaného výbuchu v roce 1524 vykazuje tato sopka pravidelnou činnost, včetně explozivních erupcí, pyroklastických proudů a emisí popela. Sopka se tyčí do výšky 12 346 stop (3 763 metrů) nad mořem poblíž města Antigua Guatemala. Její častá aktivita vedla k evakuacím okolních komunit a nadále ovlivňuje životy místních obyvatel, kteří se věnují zemědělství v úrodných vulkanických půdách regionu.
Villarrica je stratovulkán v regionu Araucanía v Chile a patří mezi nejaktivnější sopky v Jižní Americe. Vrchol dosahuje výšky 9 341 stop (2 847 metrů) a v kráteru se nachází trvalé lávové jezero. Od 16. století bylo zdokumentováno více než 60 erupcí, přičemž rok 1971 znamenal obzvláště intenzivní fázi. Sopečná činnost se projevuje pravidelnými strombolskými explozemi a lávovými proudy, které opakovaně dosáhly zalesněných svahů. Sopka leží v národním parku a přitahuje mnoho horolezců, zatímco okolní komunity čelí trvajícímu riziku z opakovaných erupcí.
Nevado del Ruiz je stratovulkán v kolumbijských Andách, který se tyčí přibližně 17 400 stop (5 300 metrů) v Cordillera Central. Tento vulkán má ledovcový pokryv, jehož tající voda může během erupcí vytvářet lahary. V listopadu 1985 způsobil výbuch zničení města Armero a zabil více než 23 000 lidí. Rozsáhlá ledovcová oblast vulkánu napájí několik regionálních řek a leží v národním parku Los Nevados. Vulkánská činnost se projevuje fumarolami a seismickými jevy, které jsou nepřetržitě monitorovány.
Poás je aktivní stratovulkán ve střední Kostarice, který se zvedá asi 23 mil (37 kilometrů) severně od hlavního města San José. Hora dosahuje výšky 8885 stop (2708 metrů) nad mořem a hostí jedno z největších aktivních kráterových jezer na světě. Hlavní kráter má v průměru přibližně 4265 stop (1300 metrů) a sahá do hloubky kolem 985 stop (300 metrů). Sopečná činnost se projevuje pravidelným odplyňováním, občasnými gejzírovými erupcemi a freatickými explozemi, které uvolňují kyselé páry a popel. Vulkán se nachází v Národním parku Poás, kde okolní vysočina spojuje mlžné lesy se zemědělskou půdou a začleňuje geologické procesy do obydlené oblasti. Nedávné fáze erupcí proběhly v letech 2017 až 2018 s výraznými emisemi popela.
