Khaju Bridge, Víceobloukový most ze safíovské éry v Isfahánu v Íránu

Dvoupatrový kamenný obloukový most se táhne 137 metrů přes Zájande-rúd s 23 oblouky postavenými z cihel a kamene. Stavba široká 12 metrů zahrnuje průchozí arkády na obou úrovních, zatímco šestiboký pavilon označuje střední pole. Interiérové chodby lemují obložené výklenky s geometrickými vzory a masivní opěry ukotvují základové pilíře do říčního dna.

Šáh Abbás II. nařídil stavbu v roce 1650 na zbytcích mostu z timúrovské éry, přičemž počáteční plány poskytl arménský guvernér Allahverdi Khan. Safíovští inženýři začlenili do návrhu stavidla pro kontrolu zavlažování královských zahrad po proudu. Renovace ve 20. století posílily základy, zatímco pozdější restaurování nahradilo chátrající cihly a vybledlé dekorativní prvky.

Most po staletí sloužil jako místo společenského setkávání, kde místní pijí čaj a rozmlouvají ve stinných výklencích podél spodní úrovně. Arkády tradičně nabízely útočiště před poledním horkem, zatímco centrální plošina fungovala jako vyhlídkové stanoviště pro veřejné akce. Perská poezie a hudba se zde stále provozují, zejména za letních večerů, kdy rodiny vyhledávají chladné kamenné chodby.

Přijďte brzy ráno nebo za soumraku, kdy se místní shromažďují a teploty se mírní. Spodní úroveň často zůstává suchá, když přehrady proti proudu odvádějí řeku, ale vyhlídkové plošiny zůstávají přístupné po celý rok. Taxíky a autobusy zastavují poblíž ulice Enghelab asi 500 metrů na jih. Schody spojují úrovně, i když strmé stupně mohou být výzvou pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí.

Kamenní lvi lemují každý roh stavby a nesou vyryté podpisy původních kameníků a zedníků. Tato označení identifikují perské a arménské řemeslnické cechy, které pracovaly na různých částech. Pod oblouky umožňují říční schody přístup k říčnímu dnu během suchých měsíců, kdy voda ustupuje a odhaluje skryté základy.